1 Ještì odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi, i øekl: 2 Pøepaš nyní jako muž bedra svá, a naè se tebe tázati budu, oznam mi. 3 Zdaliž pak i soud mùj zrušiti chceš? Což mne odsoudíš, jen abys se sám ospravedlnil? 4 Èili máš rámì jako Bùh silný, a hlasem jako on høímáš? 5 Ozdobiž se nyní vyvýšeností a dùstojností, v slávu a okrasu oblec se. 6 Rozprostøi prchlivost hnìvu svého, a pohleï na všelikého pyšného, a sniž ho. 7 Pohleï, pravím, na všelikého pyšného, a sehni jej, anobrž setøi bezbožné na místì jejich. 8 Skrej je v prachu spolu, tváø jejich zavìž v skrytì. 9 A tak i já budu tì oslavovati, že tì zachovává pravice tvá. 10 Aj, hle slon, jejž jsem jako i tebe uèinil, trávu jí jako vùl. 11 Aj, hle moc jeho v bedrách jeho, a síla jeho v pupku bøicha jeho. 12 Jak chce, ohání ocasem svým, aèkoli jest jako cedr; žily lùna jeho jako ratolesti jsou spletené. 13 Kosti jeho jako trouby mìdìné, hnátové jeho jako sochor železný. 14 Onꜜ jest pøední z úèinkù Boha silného, uèinitel jeho sám na nìj doložiti mùže meè svùj. 15 Hory zajisté pøinášejí mu pastvu, a všecka zvìø polní hrá tam. 16 V stínu léhá, v soukromí mezi tøtím a bahnem. 17 Døíví stín dávající stínem svým jej pøikrývá, a vrbí potoèní obklièuje jej. 18 Aj, zadržuje øeku tak, že nemùže pospíchati; tuší sobì, že požøe Jordán v ústa svá. 19 Zdaž kdo pøed oèima jeho polapí jej, aneb provazy protáhne chøípì jeho? 20 Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohøíženým až k jazyku jeho? 21 Zdali dáš kroužek na chøípì jeho, aneb hákem probodneš èelist jeho? 22 Zdaž se obrátí k tobì s prosbami, aneb mluviti bude tobì lahodnì? 23 Uèiní-liž smlouvu s tebou? Pøijmeš-liž jej za služebníka vìèného? 24 Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáèkem, aneb pøivážeš jej dìtem svým? 25 Pøistrojí-liž sobì hody z nìho spoleèníci, a rozdìlí-liž jej mezi kupce? 26 Zdaž naplníš háky kùži jeho, a vidlicemi rybáøskými hlavu jeho? 27 Vztáhni jen na nìj ruku svou, a neuèiníš zmínky o boji. 28 Aj, nadìje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatøení jeho èlovìk nebývá poražen?