41
1 Není žádného tak smìlého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se pøede mnou? 2 Kdo mne èím pøedšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest. 3 Nebudu mlèeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho. 4 Kdo odkryl svrchek odìvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k nìmu pøistoupí? 5 Vrata úst jeho kdo otevøe? Okolo zubù jeho jest hrùza. 6 Šupiny jeho pevné jako štítové sevøené velmi tuze. 7 Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi nì. 8 Jedna druhé se pøídrží, a nedìlí se. 9 Od kýchání jeho zažžehá se svìtlo, a oèi jeho jsou jako záøe svitání. 10 Z úst jeho jako pochodnì vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují. 11 Z chøípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce. 12 Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází. 13 V šíji jeho pøebývá síla, a pøed ním utíká žalost. 14 Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v nìm, aniž se rozdrobuje. 15 Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu. 16 Vyskýtání jeho bojí se nejsilnìjší, až se strachem i vyèišꜜují. 17 Meè stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíø. 18 Pokládá železo za plevy, ocel za døevo shnilé. 19 Nezahání ho støela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové. 20 Za stéblo poèítá støelbu, a posmívá se šermování kopím. 21 Pod ním ostré støepiny, stele sobì na vìci špièaté jako na blátì. 22 Pùsobí, aby vøelo v hlubinì jako v kotle, a kormoutilo se moøe jako v moždíøi. 23 Za sebou patrnou èiní stezku, až sezdá, že propast má šediny. 24 Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak uèinìn byl bez strachu. 25 Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.