1 To povìdìv Ježíš, i pozdvihl oèí svých k nebi a øekl: Otèe, pøišlaꜜ jest hodina, oslaviž Syna svého, aby i Syn tvùj oslavil tebe; 2 Jakož jsi dal jemu moc nad každým èlovìkem, aby tìm všechnìm, kteréž jsi dal jemu, on život vìèný dal. 3 Totoꜜ jest pak vìèný život, aby poznali tebe samého pravého Boha, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. 4 Jáꜜ jsem oslavil tebe na zemi; dílo jsem vykonal, kteréž jsi mi dal, abych èinil. 5 A nyní oslaviž ty mne, Otèe, u sebe samého, slávou, kterouž jsem mìl u tebe, prve nežli svìt byl. 6 Oznámil jsem jméno tvé lidem, kteréž jsi mi dal z svìta. Tvojiꜜ jsou byli, a mnì jsi je dal, a øeè tvou zachovali. 7 A nyní poznali, že všecky vìci, kteréž jsi mi dal, od tebe jsou. 8 Nebo slova, kteráž jsi mi dal, dal jsem jim; a oni pøijali, a poznali vpravdì, že jsem od tebe vyšel, a uvìøili, že jsi ty mne poslal. 9 Já za nì prosím, ne za svìt prosím, ale za ty, kteréž jsi mi dal, nebo tvoji jsou. 10 A všecky vìci mé tvé jsou, a tvé mé jsou, a já oslaven jsem v nich. 11 Již pak více nejsem na svìtì, ale oni jsou na svìtì, a já k tobì jdu. Otèe svatý, ostøíhejž jich ve jménu svém, kteréž jsi mi dal, aꜜ by byli jedno jako i my. 12 Dokudž jsem s nimi byl na svìtì, já jsem jich ostøíhal ve jménu tvém. Kteréž jsi mi dal, zachoval jsem, a žádný z nich nezahynul, než syn zatracení, aby #se Písmo naplnilo. 13 Ale nyní k tobì jdu, a toto mluvím na svìtì, aby mìli radost mou plnou v sobì. 14 Já jsem jim dal slovo tvé, a svìt jich nenávidìl; nebo nejsou z svìta, jako i já nejsem z svìta. 15 Neprosímꜜ, abys je vzal z svìta, ale abys jich zachoval od zlého. 16 Z svìtaꜜ nejsou, jakož i já nejsem z svìta. 17 Posvìtiž jich v pravdì své, slovo tvé pravda jest. 18 Jakož jsi mne poslal na svìt, i já jsem je poslal na svìt. 19 A já posvìcuji sebe samého za nì, aby i oni posvìceni byli v pravdì. 20 Ne za tytoꜜ pak toliko prosím, ale i za ty, kteøíž skrze slovo jejich mají uvìøiti ve mne, 21 Aby všickni jedno byli, jako ty, Otèe, ve mnì, a já v tobì, aby i oni v nás jedno byli, aby uvìøil svìt, že jsi ty mne poslal. 22 A já slávu, kterouž jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jakož i my jedno jsme. 23 Já v nich, a ty ve mnì, aby dokonáni byli v jedno, a aby poznal svìt, že jsi ty mne poslal, a že jsi je miloval, jakožs i mne miloval. 24 Otèe, kteréž jsi mi dal, chciꜜ, kdež jsem já, aby i oni byli se mnou, aby hledìli na slávu mou, kteroužs mi dal; nebo jsi mne miloval pøed ustanovením svìta. 25 Otèe spravedlivý, tebeꜜ jest svìt nepoznal, ale já jsem tebe poznal, a i tito poznali, že jsi ty mne poslal. 26 A známéꜜ jsem jim uèinil jméno tvé, a ještì známo uèiním, aby to milování, kterýmž jsi mne miloval, bylo v nich, a i já v nich.