1 Pøed svátkem pak velikonoèním, vìda Ježíš, že pøišla hodina jeho, aby šel z tohoto svìta k Otci, milovav své, kteøíž byli na svìtì, až do konce je miloval. 2 A když veèeøeli, (a ïábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,) 3 Vìda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde, 4 Vstal od veèeøe, a složil roucho své, a vzav rouchu, pøepásal se. 5 Potom nalil vody do medenice, i poèal umývati nohy uèedlníkù a vytírati rouchou, kterouž byl pøepásán. 6 Tedy pøišel k Šimonovi Petrovi. A on øekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti? 7 Odpovìdìl Ježíš a øekl jemu: Co já èiním, ty nevíš nyní, ale potom zvíš. 8 Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na vìky. Odpovìdìl jemu Ježíš: Neumyji-liꜜ tebe, nebudeš míti dílu se mnou. 9 Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu. 10 Øekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotøebuje, než aby nohy umyl; nebo èist jest všecken. I vy èistí jste, ale ne všickni. 11 Nebo vìdìl o zrádci svém; protož øekl: Ne všickni èistí jste. 12 Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stùl zase, øekl jim: Víte-liž, co jsem uèinil vám? 13 Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobøe pravíte, jsemꜜ zajisté. 14 Ponìvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati. 15 Pøíklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já uèinil vám, i vy též èinili. 16 Amen, amen pravím vám: Není služebník vìtší pána svého, ani posel vìtší nežli ten, kdož jej poslal. 17 Znáte-li tyto vìci, blahoslavení jste, budete-li je èiniti. 18 Ne o všechꜜ vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mnì paty své. 19 Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvìøili, že já jsem. 20 Amen, amen pravím vám: Kdo pøijímá toho, kohož bych já poslal, mneꜜ pøijímá; a kdož mne pøijímá, pøijímá toho, kterýž mne poslal. 21 A to povìdìv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvìdèil, øka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí. 22 Tedy uèedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil. 23 Byl pak jeden z uèedlníkù Ježíšových, kterýž zpolehl na klínì jeho, jehož miloval Ježíš. 24 Protož tomu návìští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o nìmž praví? 25 A on odpoèívaje na prsech Ježíšových, øekl jemu: Pane, kdo jest? 26 Odpovìdìl Ježíš: Ten jest, komuž já omoèené skyvy chleba podám. A omoèiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27 A hned po vzetí toho chleba vstoupil do nìho satan. I øekl jemu Ježíš: Co èiníš, èiò spìšnì. 28 Tomu pak žádný z pøísedících nerozumìl, k èemu by jemu to øekl. 29 Nebo nìkteøí se domnívali, ponìvadž Jidáš mìšec mìl, že by jemu øekl Ježíš: Nakup tìch vìcí, kterýchž jest nám potøebí k svátku, anebo aby nìco chudým dal. 30 A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc. 31 Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníꜜ oslaven jest Syn èlovìka, a Bùh oslaven jest v nìm. 32 A ponìvadž Bùh oslaven jest v nìm, i Bùh oslaví jej sám v sobì, a to hned oslaví jej. 33 Synáèkové, ještì malièko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem øekl Židùm: Kam já jdu, vy nemùžete pøijíti, tak i vám pravím nyní. 34 Pøikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. 35 Po tomꜜ poznají všickni, že jste moji uèedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým. 36 Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpovìdìl mu Ježíš: Kam já jdu, nemùžeš ty nyní jíti za mnou, ale pùjdeš potom. 37 Dí jemu Petr: Pane, proè bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím. 38 Odpovìdìl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobì: Nezazpíváꜜ kohout, až mne tøikrát zapøíš.