1 Tedy Ježíš šestý den pøed velikonocí pøišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umøel, jehož vzkøísil z mrtvých. 2 I pøipravili jemu tu veèeøi, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi. 3 Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytøela vlasy svými nohy jeho. I naplnìn jest dùm vùní té masti. 4 Tedy øekl jeden z uèedlníkù jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej mìl zraditi: 5 Proè tato mast není prodána za tøi sta penìz, a není dáno chudým? 6 To pak øekl, ne že by mìl péèi o chudé, ale že zlodìj byl, a mìšec mìl, a to, což do nìho kladeno bylo, nosil. 7 Tedy øekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohøebu mého zachovala to. 8 Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete. 9 Zvìdìl pak zástup veliký z Židù o nìm, že by tu byl. I pøišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara vidìli, kteréhož byl vzkøísil z mrtvých. 10 Radili se pak pøední knìží, aby i Lazara zamordovali. 11 Nebo mnozí z Židù odcházeli pro nìho, a uvìøili v Ježíše. 12 Potom nazejtøí mnohý zástup, kterýž byl pøišel k svátku velikonoènímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, 13 Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti nìmu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béøe ve jménu Pánì, Král Izraelský. 14 I dostav Ježíš oslátka, vsedl na nì, jakož psáno jest: 15 Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvùj béøe se, na oslátku sedì. 16 Tomu pak nesrozumìli uèedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o nìm a že jemu to uèinili. 17 Vydával pak o nìm svìdectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkøísil jej z mrtvých. 18 Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div uèinil. 19 Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svìt postoupil po nìm. 20 Byli pak nìkteøí Øekové z tìch, kteøíž pøicházívali, aby se modlili v svátek. 21 Ti také pøistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, økouce: Pane, chtìli bychom Ježíše vidìti. 22 Pøišel Filip a povìdìl Ondøejovi, Ondøej pak a Filip povìdìli Ježíšovi. 23 A Ježíš odpovìdìl jim, øka: Pøišlaꜜ jest hodina, aby oslaven byl Syn èlovìka. 24 Amen, amen pravím vám: Zrno pšenièné padna v zemi, neumøe-li, onoꜜ samo zùstane, a pakliꜜ umøe, mnohý užitek pøinese. 25 Kdož miluje duši svou, ztratíꜜ ji; a kdož nenávidí duše své na tomto svìtì, k životu vìènému ostøíhá jí. 26 Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuꜜ i mùj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíꜜ ho Otec mùj. 27 Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otèe, vysvoboï mne z této hodiny. Ale proto jsem pøišel k hodinì této. 28 Otèe, oslaviž jméno své. Tedy pøišel hlas s nebe økoucí: I oslavil jsem, i ještì oslavím. 29 Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahømìlo. Jiní pravili: Andìl k nìmu mluvil. 30 Odpovìdìl Ježíš a øekl: Ne pro mneꜜ hlas tento se stal, ale pro vás. 31 Nyníꜜ jest soud svìta tohoto, nyní kníže svìta tohoto vyvrženo bude ven. 32 A já budu-liꜜ povýšen od zemì, všecky potáhnu k sobì. 33 (To pak povìdìl, znamenaje, kterou by smrtí mìl umøíti.) 34 Odpovìdìl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zùstává na vìky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn èlovìka? Kdo jest to Syn èlovìka? 35 Tedy øekl jim Ježíš: Ještì na malý èas Svìtlo s vámi jest. Choïte, dokud Svìtlo máte, aꜜ vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde. 36 Dokud Svìtlo máte, vìøte v Svìtlo, abyste synové Svìtla byli. Toto povìdìl Ježíš, a odšed, skryl se pøed nimi. 37 A aèkoli tak mnohá znamení èinil pøed nimi, však jsou neuvìøili v nìho, 38 Aby se naplnila øeè Izaiáše proroka, kterouž povìdìl: Pane, kdo uvìøil kázaní našemu a rámì Pánì komu jest zjeveno? 39 Ale protoꜜ jsou nemohli vìøiti, neb opìt Izaiáš øekl: 40 Oslepil oèi jejich a zatvrdil srdce jejich, aby oèima nevidìli a srdcem nerozumìli a neobrátili se, abych jich neuzdravil. 41 To povìdìl Izaiáš, když vidìl slávu jeho a mluvil o nìm. 42 A aèkoli mnozí z knížat uvìøili v nìho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni. 43 Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží. 44 Ježíš pak zvolal a øekl: Kdo vìøí ve mne, ne ve mneꜜ vìøí, ale v toho, jenž mne poslal. 45 A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal. 46 Já Svìtlo na svìt jsem pøišel, aby žádný, kdož vìøí ve mne, ve tmì nezùstal. 47 A slyšel-liꜜ by kdo slova má, a nevìøil by, jáꜜ ho nesoudím; nebo nepøišel jsem, abych soudil svìt, ale abych spasen uèinil svìt. 48 Kdož mnou pohrdá a nepøijímá slov mých, máꜜ, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, taꜜ jej souditi budou v nejposlednìjší den. 49 Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi pøikázaní dal, co bych mìl praviti a mluviti. 50 A vím, že pøikázání jeho jest život vìèný. A protož, což já mluvím, jakž mi povìdìl Otec, takꜜ mluvím.