1 Byl pak nemocen èlovìk nìjaký jménem Lazar z Betany, totiž z mìsteèka Marie a Marty, sestry její. 2 (A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytøela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.) 3 Tedy poslaly k nìmu sestry jeho, økouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest. 4 A uslyšav to Ježíš, øekl: Nemoc ta neníꜜ k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni. 5 Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara. 6 A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozùstal za dva dni na tom místì, kdež byl. 7 Potom pak dí uèedlníkùm: Pojïme zase do Judstva. 8 Øekli jemu uèedlníci: Mistøe, nyní hledali tì Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti? 9 Odpovìdìl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo svìtlo tohoto svìta vidí. 10 Pakliꜜ by kdo chodil v noci, urazíꜜ se; nebo svìtla není v nìm. 11 To povìdìl, a potom dí jim: Lazar, pøítel náš, spí, ale jduꜜ, abych jej ze sna probudil. 12 I øekli uèedlníci jeho: Pane, spí-liꜜ, zdráv bude. 13 Ale Ježíš øekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil. 14 Tedy øekl jim Ježíš zjevnì: Lazar umøel. 15 A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste vìøili. Ale pojïme k nìmu. 16 I øekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluuèedlníkùm: Pojïme i my, abychom zemøeli s ním. 17 Tedy pøišel Ježíš, i nalezl ho již ètyøi dni v hrobì pochovaného. 18 Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honù patnácte. 19 Mnozí pak z Židù byli pøišli k Martì a Mariji, aby je tìšili pro smrt bratra jejich. 20 Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti nìmu, ale Maria doma sedìla. 21 I øekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr mùj byl by neumøel. 22 Ale i nyníꜜ vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobì Bùh. 23 Dí jí Ježíš: Vstaneꜜ bratr tvùj. 24 Øekla jemu Marta: Vím, že vstane pøi vzkøíšení v den nejposlednìjší. 25 Øekl jí Ježíš: Já jsem vzkøíšení i život. Kdo vìøí ve mne, byꜜ pak i umøel, živ bude. 26 A každý, kdož jest živ, a vìøí ve mne, neumøeꜜ na vìky. Vìøíš-li tomu? 27 Øekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvìøila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž mìl pøijíti na svìt. 28 A když to povìdìla, odešla a zavolala tajnì Marie, sestry své, økuci: Mistr zde jest, a volá tebe. 29 Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k nìmu. 30 (Ještì pak byl Ježíš nepøišel do mìsteèka, ale byl na tom místì, kdež vyšla byla proti nìmu Marta.) 31 Tedy Židé, kteøíž s ní byli v domì a tìšili ji, vidìvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, økouce: Jde k hrobu, aby tam plakala. 32 Ale Maria, když tam pøišla, kdež byl Ježíš, uzøevši jej, padla k nohám jeho, a øekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr mùj byl by neumøel. 33 Ježíš pak jakž uzøel, ana pláèe, i Židy, kteøíž byli s ní pøišli, ani plaèí, zastonal duchem, a zkormoutil se. 34 A øekl: Kdež jste jej položili? Økou jemu: Pane, pojï a pohleï. 35 I zaplakal Ježíš. 36 Tedy øekli Židé: Aj, kterak ho miloval! 37 Nìkteøí pak z nich øekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevøel oèi slepého, uèiniti i toho, aby tento neumøel? 38 Ježíš pak opìt zastonav sám v sobì, pøišel k hrobu. Byla pak jeskynì, a kámen byl svrchu položen na ni. 39 I dí Ježíš: Zdvihnìte kámen. Øekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižꜜ smrdí; nebo ètyøi dni v hrobì jest. 40 Dí jí Ježíš: Všakꜜ jsem øekl, že budeš-li vìøiti, uzøíš slávu Boží. 41 Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhùru oèí a øekl: Otèe, dìkuji tobì, že jsi mne slyšel. 42 Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, øekl jsem, aby vìøili, že jsi ty mne poslal. 43 A to povìdìv, zavolal hlasem velikým: Lazaøe, pojï ven! 44 I vyšel, kterýž byl umøel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tváø jeho šatem byla obvinuta. Øekl jim Ježíš: Rozvìžtež jej, a nechte, aꜜ odejde. 45 Tedy mnozí z Židù, kteøíž byli pøišli k Mariji, vidìvše, co jest uèinil Ježíš, uvìøili v nìho. 46 Nìkteøí pak z nich odešli k farizeùm a povìdìli jim, co jest uèinil Ježíš. 47 I sešli se pøední knìží a farizeové v radu, a pravili: Co èiníme? Tento èlovìk divy mnohé èiní. 48 Necháme-li ho tak, všickni uvìøí v nìho, i pøijdou Øímané, a odejmou místo naše i lid. 49 Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knìzem jsa toho léta, øekl jim: Vy nic nevíte, 50 Aniž co o tom pøemyšlujete, že jest užiteèné nám, aby jeden èlovìk umøel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul. 51 Toho pak neøekl sám od sebe, ale nejvyšším knìzem byv léta toho, prorokoval, že jest mìl Ježíš umøíti za tento národ, 52 A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno. 53 Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili. 54 Ježíš pak již nechodil zjevnì mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouštì, do mìsta, jenž slove Efraim, a tu bydlil s uèedlníky svými. 55 Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té pøed velikonocí, aby se oèistili. 56 I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámì stojíce: Co se vám zdá, že nepøišel k svátku? 57 Vydali pak byli pøední knìží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvìdìl, kde by byl, aby povìdìl, aby jej jali.