9
1 Pomíjeje Ježíš, uzøel èlovìka slepého od narození. 2 I otázali se uèedlníci jeho, økouce: Mistøe, kdo jest zhøešil, tento-li, èili rodièové jeho, že se slepý narodil? 3 Odpovìdìl Ježíš: Ani tento nezhøešil, ani rodièové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na nìm. 4 Jáꜜ musím dìlati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Pøicházíꜜ noc, kdyžto žádný nebude moci dìlati. 5 Dokudž jsem na svìtì, Svìtlo jsem svìta. 6 To povìdìv, plinul na zemi, a uèinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oèi slepého. 7 A øekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i pøišel, vida. 8 Sousedé pak a ti, kteøíž jej prve vídali slepého, øekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral? 9 Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k nìmu. Ale on pravil: Já jsem. 10 Tedy øekli jemu: Kterak jsou otevøíny oèi tvé? 11 On odpovìdìl a øekl: Èlovìk ten, kterýž slove Ježíš, bláto uèinil a pomazal oèí mých, a øekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem. 12 I øekli jemu: Kde jest ten èlovìk? Øekl: Nevím. 13 Tedy pøivedli toho, kterýž nìkdy byl slepý, k farizeùm. 14 Byla pak sobota, když Ježíš uèinil bláto a otevøel oèi jeho. 15 I tázali se ho opìt i farizeové, kterak by prozøel. On pak øekl jim: Bláto položil mi na oèi, a umyl jsem se, i vidím. 16 Tedy nìkteøí z farizeù øekli: Tento èlovìk není z Boha, nebo neostøíhá soboty. Jiní pravili: Kterak mùže èlovìk høíšný takové divy èiniti? I byla rùznice mezi nimi. 17 Tedy øekli opìt slepému: Co ty o nìm pravíš, že otevøel oèi tvé? A on øekl: Že prorok jest. 18 I nevìøili Židé o nìm, by slepý byl a prozøel, až povolali rodièù toho, kterýž byl prozøel. 19 A otázali se jich, økouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí? 20 Odpovìdìli jim rodièové jeho a øekli: Vímeꜜ, že tento jest syn náš a že se slepý narodil. 21 Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevøel oèi jeho, myꜜ nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude. 22 Tak mluvili rodièové jeho, že se báli Židù; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy. 23 Protož øekli rodièové jeho: Máꜜ léta, ptejte se jeho. 24 I zavolali po druhé èlovìka toho, kterýž býval slepý, a øekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že èlovìk ten høíšník jest. 25 I odpovìdìl on a øekl: Jest-li høíšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím. 26 I øekli jemu opìt: Coꜜ uèinil? Kterak otevøel oèi tvé? 27 Odpovìdìl jim: Již jsem vám povìdìl, a neslyšeli jste? Což opìt chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete uèedlníci jeho býti? 28 I zloøeèili jemu a øekli: Budiž ty sám uèedlníkem jeho, ale myꜜ jsme Mojžíšovi uèedlníci. 29 My víme, že Mojžíšovi mluvil Bùh, tento pak nevíme, odkud jest. 30 Odpovìdìl ten èlovìk a øekl jim: Toꜜ jest jistì divná vìc, že vy nevíte, odkud jest, a otevøel oèi mé. 31 Víme pak, že Bùh høíšníkù neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vùli jeho èinil by, toho slyší. 32 Od vìku není slýcháno, aby kdo otevøel oèi slepého tak narozeného. 33 Byꜜ tento nebyl od Boha, nemohlꜜ by nic uèiniti. 34 Odpovìdìli a øekli jemu: Ty jsi všecken se v høíších narodil, a ty náš uèíš? I vyhnali jej ven. 35 Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, øekl jemu: Vìøíš-liž ty v Syna Božího? 36 Odpovìdìl on a øekl: I kdož jest, Pane, abych vìøil v nìho? 37 I øekl jemu Ježíš: I vidìl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onꜜ jest. 38 A on øekl: Vìøím, Pane, a klanìl se jemu. 39 I øekl jemu Ježíš: Na soud pøišel jsem já na tento svìt, aby ti, kteøíž nevidí, vidìli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli. 40 I slyšeli to nìkteøí z farizeù, kteøíž s ním byli, a øekli jemu: Zdali i my slepí jsme? 41 Øekl jim Ježíš: Byste slepí byli, høíchu byste nemìli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož høích váš zùstává.