1 Ježíš pak odšel na horu Olivetskou. 2 Potom na úsvitì zase pøišel do chrámu, a všecken lid sšel se k nìmu. A on posadiv se, uèil je. 3 I pøivedli k nìmu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostøedku, 4 Øekli jemu: Mistøe, tato žena jest postižena pøi skutku, když cizoložila. 5 A v Zákonì Mojžíš pøikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš? 6 A to øekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolù, prstem psal na zemi. 7 A když se nepøestávali otazovati jeho, zdvihl se a øekl jim: Kdo jest z vás bez høíchu, nejprv hoï na ni kamenem. 8 A opìt schýliv se, psal na zemi. 9 A oni uslyševše to a v svìdomích svých obvinìni jsouce, jeden po druhém odcházeli, poèavše od starších až do posledních. I zùstal tu Ježíš sám, a žena uprostøed stojeci. 10 A pozdvih se Ježíš a žádného nevidìv, než ženu, øekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteøíž na tebe žalovali? Žádný-li tì neodsoudil? 11 Kterážto øekla: Žádný, Pane. I øekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehøeš více. 12 Tedy Ježíš opìt jim mluvil, øka: Já jsem Svìtlo svìta. Kdož mne následuje, nebudeꜜ choditi v temnostech, ale budeꜜ míti Svìtlo života. 13 I øekli jemu farizeové: Ty sám o sobì svìdectví vydáváš, svìdectví tvé není pravé. 14 Odpovìdìl Ježíš a øekl jim: Aèkoli já svìdectví vydávám sám o sobì, však pravé jest svìdectví mé; nebo vím, odkud jsem pøišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem pøišel, anebo kam jdu. 15 Vy podle tìla soudíte, já nesoudím žádného. 16 A bychꜜ pak i soudil já, soud mùj jestiꜜ pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec. 17 A v Zákonì vašem psáno jest: Že dvou èlovìkù svìdectví pravé jest. 18 Jáꜜ svìdectví vydávám sám o sobì, a svìdectví vydává o mnì ten, kterýž mne poslal, Otec. 19 Tedy øekli jemu: Kdež jest ten tvùj Otec? Odpovìdìl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste. 20 Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uèe v chrámì, a žádný ho nejal, nebo ještì byla nepøišla hodina jeho. 21 I øekl jim opìt Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v høíchu vašem zemøete. Kam já jdu, vy nemùžete pøijíti. 22 I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemùžete pøijíti? 23 I øekl jim: Vy z dùlu jste, já s hùry jsem. Vy jste z tohoto svìta, já nejsem z svìta tohoto. 24 Protož jsem øekl vám: Že zemøete v høíších svých. Nebo jestliže nebudete vìøiti, že já jsem, zemøete v høíších vašich. 25 I øekli jemu: Kdo jsi ty? I øekl jim Ježíš: To, což hned s poèátku pravím vám. 26 Mnohoꜜ mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od nìho, to mluvím na svìtì. 27 A oni neporozumìli, že by o Bohu Otci pravil jim. 28 Protož øekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna èlovìka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic neèiním, ale jakž mne nauèil Otec mùj, takꜜ mluvím. 29 A ten, kterýž mne poslal, se mnouꜜ jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já èiním vždycky. 30 Ty vìci když mluvil, mnozí uvìøili v nìho. 31 Tedy øekl Ježíš tìm Židùm, kteøíž uvìøili jemu: Jestliže vy zùstanete v øeèi mé, právì uèedlníci moji budete. 32 A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí. 33 I odpovìdìli jemu: Símì Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete? 34 Odpovìdìl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož èiní høích, služebník jest høícha. 35 A služebník nezùstává v domu na vìky; ale Syn zùstává na vìky. 36 Protož jestližeꜜ vás vysvobodí Syn, právì svobodní budete. 37 Vím, že jste símì Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo øeè má nemá místa u vás. 38 Já, což jsem vidìl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste vidìli u otce vašeho, to èiníte. 39 Odpovìdìli a øekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, èinili byste skutky Abrahamovy. 40 Ale nyní hledáte mne zabíti, èlovìka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoꜜ jest Abraham neèinil. 41 Vy èiníte skutky otce svého. I øekli jemu: Myꜜ z smilstva nejsme zplozeni, jednohoꜜ Otce máme, totiž Boha. 42 Tedy øekl jim Ježíš: Byꜜ Bùh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a pøišel jsem; aniž jsem sám od sebe pøišel, ale on mne poslal. 43 Proè mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemùžete øeèi mé. 44 Vy z otce ïábla jste, a žádosti otce vašeho chcete èiniti. On byl vražedník od poèátku, a v pravdì nestál; nebo pravdy v nìm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lháø jest a otec lži. 45 Já pak že pravdu pravím, nevìøíte mi. 46 Kdo z vás bude mne obviòovati z høíchu? A ponìvadž pravdu pravím, proè vy mi nevìøíte? 47 Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste. 48 Tedy odpovìdìli Židé a øekli jemu: Zdaliž my dobøe nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ïábelství máš? 49 Odpovìdìl Ježíš: Jáꜜ ïábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili. 50 Jáꜜ pak nehledám chvály své; jestiꜜ, kdo hledá a soudí. 51 Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzøí na vìky. 52 Tedy øekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ïábelství máš. Abraham umøel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati øeè mou, smrti neokusí na vìky. 53 Zdali jsi ty vìtší otce našeho Abrahama, kterýž umøel? I proroci zemøeli jsou. Kým ty se èiníš? 54 Odpovìdìl Ježíš: Chválím-liꜜ já se sám, chvála má nic není. Jestiꜜ kterýž mne chválí, Otec mùj, o nìmž vy pravíte, že Bùh váš jest. 55 A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych øekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lháø. Ale známꜜ jej, a øeè jeho zachovávám. 56 Abraham, otec váš, veselil se, aby vidìl den mùj, i vidìl, a radoval se. 57 Tedy øekli jemu Židé: Padesáti let ještì nemáš, a Abrahama jsi vidìl? 58 Øekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem. 59 I zchápali Židé kamení, aby házeli na nìj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze nì, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.