1 Potom odšel Ježíš za moøe Galilejské, jenž jest Tiberiadské. 2 A šel za ním zástup veliký; nebo vidìli divy jeho, kteréž èinil nad nemocnými. 3 I všel na horu Ježíš, a tam sedìl s uèedlníky svými. 4 Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský. 5 Tedy pozdvih oèí Ježíš a vidìv, že zástup veliký jde k nìmu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebù, aby pojedli tito? 6 (Ale to øekl pokoušeje ho; nebo on sám vìdìl, co by mìl uèiniti.) 7 Odpovìdìl jemu Filip: Za dvì stì penìz chlebù nepostaèí jim, aby jeden každý z nich nìco malièko vzal. 8 Dí jemu jeden z uèedlníkù jeho, Ondøej, bratr Šimona Petra: 9 Jestiꜜ mládenèek jeden zde, kterýž má pìt chlebù jeèných a dvì rybièky. Ale coꜜ jest to mezi tak mnohé? 10 I øekl Ježíš: Rozkažtež lidu, aꜜ se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místì. I posadilo se mužù v poètu okolo pìti tisícù. 11 Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky uèiniv, rozdával uèedlníkùm, uèedlníci pak sedícím; též podobnì z tìch rybièek, jakž jsou mnoho chtìli. 12 A když byli nasyceni, øekl uèedlníkùm svým: Sbeøte ty drobty, kteøíž zùstali, aꜜ nezhynou. 13 I sebrali a naplnili dvanácte košù drobtù z pìti chlebù jeèných, kteøíž pozùstali po tìch, jenž jedli. 14 Ti pak lidé, uzøevše ten div, kterýž uèinil Ježíš, pravili: Tento jest jistì prorok, kterýž mìl pøijíti na svìt. 15 Tedy Ježíš vìda, že by mìli pøijíti a chytiti jej, aby ho uèinili králem, ušel na horu opìt sám jediný. 16 Když pak byl veèer, sstoupili uèedlníci jeho k moøi. 17 A vstoupivše na lodí, plavili se pøes moøe do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepøišel byl Ježíš k nim. 18 Moøe pak dutím velikého vìtru zdvihalo se. 19 A odplavivše se honù jako pìtmecítma nebo tøidceti, uzøeli Ježíše, an chodí po moøi a pøibližuje se k lodí. I báli se. 20 On pak øekl jim: Jáꜜ jsem, nebojte se. 21 I vzali ho na lodí ochotnì, a hned pøibìhla k zemi, do kteréž se plavili. 22 Nazejtøí pak zástup, kterýž byl za moøem, vidìv, že jiné lodièky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili uèedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s uèedlníky svými na lodí, ale sami uèedlníci jeho byli se plavili, 23 (Jiné pak lodí byly pøiplouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky uèinil Pán,) 24 Když tedy uzøel zástup, že Ježíše tu není, ani uèedlníkù jeho, vstoupili i oni na lodí, a pøijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše. 25 A nalezše ho za moøem, øekli jemu: Mistøe, kdy jsi sem pøišel? 26 Odpovìdìl jim Ježíš a øekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy vidìli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste. 27 Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zùstává k životu vìènému, kterýž Syn èlovìka dá vám. Nebo tohoꜜ jest potvrdil Bùh Otec. 28 Tedy øekli jemu: Co budeme èiniti, abychom dìlali dílo Boží? 29 Odpovìdìl Ježíš a øekl jim: Totoꜜ jest to dílo Boží, abyste vìøili v toho, kteréhož on poslal. 30 I øekli jemu: Jakéž pak ty znamení èiníš, abychom vidìli a vìøili tobì? Co dìláš? 31 Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti. 32 Tedy øekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec mùj vám dává ten chléb s nebe pravý. 33 Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život svìtu. 34 A oni øekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky. 35 I øekl jim Ježíš: Jáꜜ jsem ten chléb života. Kdož pøichází ke mnì, nebude nikoli laènìti, a kdož vìøí ve mne, nebude žízniti nikdy. 36 Ale povìdìl jsem vám, anobrž vidìli jste mne, a nevìøíte. 37 Všecko, což mi dává Otec, ke mnì pøijde, a toho, kdož ke mnì pøijde, nevyvrhu ven. 38 Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych èinil vùli svou, ale vùli toho, jenž mne poslal. 39 Tatoꜜ jest pak vùle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkøísil to v nejposlednìjší den. 40 A tatoꜜ jest vùle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a vìøí v nìho, mìl život vìèný. A jáꜜ jej vzkøísím v den nejposlednìjší. 41 I reptali Židé na nìho, že øekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil. 42 A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefùv, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil? 43 Tedy odpovìdìl Ježíš a øekl jim: Nerepcete vespolek. 44 Však žádný nemùž pøijíti ke mnì, jediné leè Otec mùj, kterýž mne poslal, pøitrhl by jej; a jáꜜ jej vzkøísím v den nejposlednìjší. 45 Psáno jest v Prorocích: A budou všickni uèeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a nauèil se, jdeꜜ ke mnì. 46 Ne že by kdo vidìl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenꜜ jest vidìl Otce. 47 Amen, amen pravím vám: Kdož vìøí ve mne, máꜜ život vìèný. 48 Jáꜜ jsem ten chléb života. 49 Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemøeli. 50 Totoꜜ jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožꜜ by koli jej jedl, neumøeꜜ. 51 Jáꜜ jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na vìky. A chléb, kterýž já dám, tìlo mé jest, kteréž já dám za život svìta. 52 Tedy hádali se Židé vespolek, økouce: Kterak tento mùže dáti nám tìlo své jísti? 53 I øekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti tìla Syna èlovìka a píti krve jeho, nemáte života v sobì. 54 Kdož jí mé tìlo a pije mou krev, máꜜ život vìèný, a jáꜜ jej vzkøísím v nejposlednìjší den. 55 Nebo tìlo mé právì jest pokrm, a krev má právì jest nápoj. 56 Kdo jí mé tìlo a pije mou krev, ve mnì pøebývá a já v nìm. 57 Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne. 58 Totoꜜ jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemøeli. Kdož jí chléb tento, živꜜ bude na vìky. 59 Toto mluvil Ježíš v škole, uèe v Kafarnaum. 60 Tedy mnozí z uèedlníkù jeho, slyševše to, øekli: Tvrdáꜜ jest toto øeè. Kdo ji mùže slyšeti? 61 Ale vìda Ježíš sám v sobì, že by proto reptali uèedlníci jeho, øekl jim: To vás uráží? 62 Co pak, kdybyste uzøeli Syna èlovìka, an vstupuje, kdež prve byl? 63 Duch jest, jenž obživuje, tìloꜜ nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou. 64 Ale jsouꜜ nìkteøí z vás, ješto nevìøí. Nebo vìdìl Ježíš od poèátku, kdo by byli nevìøící, a kdo by ho mìl zraditi. 65 I pravil: Protož jsem vám øekl, že žádný nemùže pøijíti ke mnì, leè by dáno bylo od Otce mého. 66 A z toho mnozí z uèedlníkù jeho odešli zpìt, a nechodili s ním více. 67 Tedy øekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti? 68 I odpovìdìl jemu Šimon Petr: Pane, k komu pùjdeme? A ty slova vìèného života máš. 69 A my jsme uvìøili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého. 70 Odpovìdìl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ïábel jest. 71 A to øekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej mìl zraditi, byv jeden ze dvanácti.