1 Potom byl svátek Židovský, i šel Ježíš do Jeruzaléma. 2 Byl pak v Jeruzalémì u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero pøístøeší maje. 3 Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, oèekávajících hnutí vody. 4 Nebo andìl Pánì jistým èasem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl. 5 I byl tu èlovìk jeden, kterýž osm a tøidceti let nemocen byl. 6 Toho uzøev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti? 7 Odpovìdìl mu nemocný: Pane, nemám èlovìka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný pøede mnou již vstupuje. 8 Dí jemu Ježíš: Vstaò, vezmi lože své a choï. 9 A hned zdráv jest uèinìn èlovìk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den. 10 Tedy øekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíꜜ tobì lože nositi. 11 Odpovìdìl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onꜜ mi øekl: Vezmi lože své a choï. 12 I otázali se ho: Kdo jest ten èlovìk, kterýž tobì øekl: Vezmi lože své a choï? 13 Ten pak uzdravený nevìdìl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromáždìného na tom místì. 14 Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámì, a øekl jemu: Aj, zdráv jsi uèinìn; nikoli víc nehøeš, aꜜ by se nìco horšího nepøihodilo. 15 Odšel ten èlovìk, a povìdìl Židùm, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého uèinil. 16 A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to uèinil v sobotu. 17 Ježíš pak odpovìdìl jim: Otec mùj až dosavad dìlá, i jáꜜ dìlám. 18 Tedy Židé ještì víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se èinì Bohu. 19 I odpovìdìl Ježíš a øekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemùžeꜜ Syn sám od sebe nic èiniti, jediné což vidí, an Otec èiní. Nebo cožkoli on èiní, toꜜ i Syn též podobnì èiní. 20 Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám èiní; a vìtší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili. 21 Nebo jakož Otec køísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje. 22 Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu, 23 Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal. 24 Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a vìøí tomu, jenž mne poslal, máꜜ život vìèný, a na soud nepøijde, ale pøešelꜜ jest z smrti do života. 25 Amen, amen pravím vám: Že pøijde hodina, a nyníꜜ jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteøíž uslyší, živi budou. 26 Nebo jakož Otec má život sám v sobì, tak jest dal i Synu, aby mìl život v samém sobì. 27 A dal jemu moc i soud èiniti, nebo Syn èlovìka jest. 28 Nedivtež se tomu; neboꜜ pøijde hodina, v kteroužto všickni, kteøíž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho. 29 A pùjdou ti, kteøíž dobré vìci èinili, na vzkøíšení života, ale ti, kteøíž zlé vìci èinili, na vzkøíšení soudu. 30 Nemohuꜜ já sám od sebe nic èiniti. Ale jakžꜜ slyším, takꜜ soudím, a soud mùj spravedlivý jest. Nebo nehledám vùle své, ale vùle toho, jenž mne poslal, Otcovy. 31 Vydám-liꜜ já svìdectví sám o sobì, svìdectví mé není pravé. 32 Jinýꜜ jest, kterýž svìdectví vydává o mnì, a vím, že pravé jest svìdectví, kteréž vydává o mnì. 33 Vy jste byli poslali k Janovi, a on svìdectví vydal pravdì. 34 Ale jáꜜ nepøijímám svìdectví od èlovìka, než totoꜜ pravím, abyste vy spaseni byli. 35 Onꜜ jest byl svíce hoøící a svítící, vy pak chtìli jste na èas poradovati se v svìtle jeho. 36 Ale já mám vìtší svìdectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiꜜ skutkové, kteréž já èiním, svìdèí o mnì, že jest mne Otec poslal. 37 A kterýž mne poslal, Otec, onꜜ jest svìdectví vydal o mnì, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváøi jeho vidìli. 38 A slova jeho nemáte v sobì zùstávajícího. Nebo kteréhož jest on poslal, tomu vy nevìøíte. 39 Ptejte se na Písma; nebo vy domníváte se v nich vìèný život míti, a taꜜ svìdectví vydávají o mnì. 40 A nechcete pøijíti ke mnì, abyste život mìli. 41 Chvály od lidí jáꜜ nepøijímám. 42 Ale poznal jsem vás, že milování Božího nemáte v sobì. 43 Já jsem pøišel ve jménu Otce svého, a nepøijímáte mne. Kdyby jiný pøišel ve jménu svém, toho pøijmete. 44 Kterak vy mùžete vìøiti, chvály jedni od druhých hledajíce, ponìvadž chvály, kteráž jest od samého Boha, nehledáte? 45 Nedomnívejte se, bychꜜ já na vás žalovati mìl pøed Otcem. Jestiꜜ, kdo by žaloval na vás, Mojžíš, v nìmž vy nadìji máte. 46 Nebo kdybyste vìøili Mojžíšovi, vìøili byste i mnì; nebꜜ jest on o mnì psal. 47 Ale ponìvadž jeho písmùm nevìøíte, i kterak slovùm mým uvìøíte?