1 A jakž poznal Pán, že jsou slyšeli farizeové, že by Ježíš více uèedlníkù èinil a køtil nežli Jan, 2 (Aèkoli Ježíš sám nekøtil, ale uèedlníci jeho,) 3 Opustil Judstvo a odšel opìt do Galilee. 4 Musil pak jíti skrze Samaøí. 5 I pøišel k mìstu Samaøskému, kteréž slove Sichar, vedle popluží, kteréž byl dal Jákob Jozefovi, synu svému. 6 Byla pak tu studnice Jákobova. Protož ustav na cestì Ježíš, posadil se tak na studnici. A bylo již okolo šesté hodiny. 7 I pøišla žena z Samaøí vážiti vody. Kteréžto øekl Ježíš: Dej mi píti. 8 (Nebo uèedlníci jeho byli odešli do mìsta, aby nakoupili pokrmù.) 9 I øekla jemu žena ta Samaritánka: Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? (Nebo neobcují Židé s Samaritány.) 10 Odpovìdìl Ježíš a øekl jí: Kdybys znala ten dar Boží, a vìdìla, kdo jest, kterýž praví tobì: Dej mi píti, ty bys prosila jeho, a dalꜜ by tobì vody živé. 11 I dí jemu žena: Pane, aniž máš, èím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou? 12 Zdaliž jsi ty vìtší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho? 13 Odpovìdìl Ježíš a øekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opìt. 14 Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na vìky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v nìm studnicí vody prýštící se k životu vìènému. 15 Øekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, aꜜ bych nežíznila, ani chodila sem vážiti. 16 Øekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a pøijï sem. 17 Odpovìdìla žena a øekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobøes øekla: Nemám muže. 18 Nebos pìt mužù mìla, a nyní kteréhož máš, není tvùj muž. To jsi pravdu povìdìla. 19 Øekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok. 20 Otcové naši na této hoøe modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémì jest místo, kdežto náleží se modliti. 21 Dí jí Ježíš: Ženo, vìø mi, žeꜜ jde hodina, kdyžto ani na této hoøe, ani v Jeruzalémì nebudete se modliti Otci. 22 Vy se modlíte, a nevíte, èemu; my se pak modlíme, èemuž víme, nebo spasení z Židù jest. 23 Ale jdeꜜ hodina, a nyníꜜ jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdì. Neboꜜ takových Otec hledá, aby se modlili jemu. 24 Bùh duch jest, a ti, kteøíž se jemu modlí, v duchu a v pravdì musejí se modliti. 25 Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš pøijde, jenž slove Kristus. Ten, když pøijde, oznámí nám všecko. 26 Dí jí Ježíš: Jáꜜ jsem, kterýž mluvím s tebou. 27 A v tom pøišli uèedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neøekl: Naè se jí ptáš, aneb proè mluvíš s ní? 28 I nechala tu žena vìdra svého, a šla do mìsta, a øekla tìm lidem: 29 Pojïte, vizte èlovìka, kterýž povìdìl mi všecko, což jsem koli èinila. Není-li on ale Kristus? 30 Tedy vyšli z mìsta, a pøišli k nìmu. 31 Mezi tím pak prosili ho uèedlníci, økouce: Mistøe, pojez. 32 A on øekl jim: Jáꜜ mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte. 33 Uèedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo pøinesl jísti? 34 Dí jim Ježíš: Mùjꜜ pokrm jest, abych èinil vùli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho. 35 Však vy pravíte, že ještì ètyøi mìsícové jsou, a žeò pøijde. Aj, pravím vám: Pozdvihnìte oèí vašich, a patøte na krajiny, žeꜜ se již bìlejí ke žni. 36 Kdož pak žne, odplatuꜜ béøe, a shromažïuje užitek k životu vìènému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne. 37 Nebo i v tom pravé jest slovo, žeꜜ jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne. 38 Jáꜜ jsem vás poslal žíti, o èemž jste vy nepracovali. Jiníꜜ jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli. 39 Z mìsta pak toho mnozí z Samaritánù uvìøili v nìho, pro øeè ženy, svìdèící: Že mi povìdìl všecko, což jsem èinila. 40 A když k nìmu pøišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zùstal. I pobyl tu za dva dni. 41 A mnohem jich více uvìøilo pro øeè jeho. 42 A ženì té øekli: Že již ne pro tvé vypravování vìøíme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právì Spasitel svìta, Kristus. 43 Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee. 44 Nebo sám Ježíš byl svìdectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není. 45 A když pøišel do Galilee, pøijali jej Galilejští, všecko vidìvše, co èinil v Jeruzalémì v svátek; nebo i oni byli pøišli ke dni sváteènímu. 46 Tedy opìt pøišel Ježíš do Kánì Galilejské, kdežto uèinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl. 47 Ten uslyšev, že by Ježíš pøišel z Judstva do Galilee, šel k nìmu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo poèínal umírati. 48 I øekl k nìmu Ježíš: Neuzøíte-li divù a zázrakù, neuvìøíte. 49 Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojï prve, nežli umøe syn mùj. 50 Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvùj živ jest. I uvìøil èlovìk øeèi, kterouž mluvil k nìmu Ježíš, a šel. 51 Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvìstovali mu, økouce: Syn tvùj živ jest. 52 Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe mìl. I øekli jemu: Vèera v hodinu sedmou pøestala mu zimnice. 53 Tedy poznal otec, že právì v tu hodinu to se stalo, v kterouž øekl byl jemu Ježíš: Syn tvùj živ jest. I uvìøil on i dùm jeho všecken. 54 To opìt druhý div uèinil Ježíš, pøišed z Judstva do Galilee.