1 Byl pak èlovìk z farizeù, jménem Nikodém, kníže Židovské. 2 Ten pøišel k Ježíšovi v noci, a øekl jemu: Mistøe, víme, že jsi od Boha pøišel Mistr; nebo žádný nemùže tìch divù èiniti, kteréž ty èiníš, leè by Bùh byl s ním. 3 Odpovìdìl Ježíš a øekl jemu: Amen, amen pravím tobì: Nenarodí-li se kdo znovu, nemùž vidìti království Božího. 4 Øekl jemu Nikodém: Kterak mùž èlovìk naroditi se, starý jsa? Zdali mùže opìt v život matky své vjíti a naroditi se? 5 Odpovìdìl Ježíš: Amen, amen pravím tobì: Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého, nemùž vjíti do království Božího. 6 Což se narodilo z tìla, tìlo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. 7 Nediviž se, že jsem øekl tobì: Musíte se znovu zroditi. 8 Vítr kde chce vìje, a hlas jeho slyšíš, ale nevíš, odkud pøichází, a kam jde. Takꜜ jest každý, kdož se z Ducha narodil. 9 Odpovìdìl Nikodém a øekl jemu: Kterak mohou tyto vìci býti? 10 Odpovìdìl Ježíš a øekl jemu: Ty jsi mistr v Izraeli, a toho neznáš? 11 Amen, amen pravím tobì: Že což víme, mluvíme, a což jsme vidìli, svìdèíme, ale svìdectví našeho nepøijímáte. 12 Ponìvadž zemské vìci mluvil jsem vám, a nevìøíte, kterak, budu-li vám praviti nebeské, uvìøíte? 13 Nebo žádný nevstoupil v nebe, než ten, jenž sstoupil s nebe, Syn èlovìka, kterýž jest v nebi. 14 A jakož jest Mojžíš povýšil hada na poušti, takꜜ musí povýšen býti Syn èlovìka, 15 Aby každý, kdož vìøí v nìho, nezahynul, ale mìl život vìèný. 16 Nebo tak Bùh miloval svìt, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož vìøí v nìho, nezahynul, ale mìl život vìèný. 17 Neboꜜ jest neposlal Bùh Syna svého na svìt, aby odsoudil svìt, ale aby spasen byl svìt skrze nìho. 18 Kdož vìøí v nìho, nebude odsouzen, ale kdož nevìøí, jižꜜ jest odsouzen; nebo neuvìøil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Toto pak jest ten soud, že Svìtlo pøišlo na svìt, ale milovali lidé více tmu nežli Svìtlo; nebo skutkové jejich byli zlí. 20 Každý zajisté, kdož zle èiní, nenávidí svìtla, a nejde k svìtlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. 21 Ale kdož èiní pravdu, jde k svìtlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu uèinìni jsou. 22 Potom pøišel Ježíš i uèedlníci jeho do zemì Judské, a tu pøebýval s nimi, a køtil. 23 A Jan také køtil v Enon, blízko Sálim, nebo byly tam vody mnohé. I pøicházeli mnozí, a køtili se. 24 Nebo ještì Jan nebyl vsazen do žaláøe. 25 Tedy vznikla otázka mezi Židy a nìkterými z uèedlníkù Janových o oèišꜜování. 26 I pøišli k Janovi a øekli jemu: Mistøe, ten, kterýž byl s tebou za Jordánem, jemužs ty svìdectví vydal, aj, on køtí, a všickni jdou k nìmu. 27 Odpovìdìl Jan a øekl: Nemùžꜜ èlovìk vzíti nièehož, leè by jemu dáno bylo s nebe. 28 Vy sami svìdkové jste mi, že jsem povìdìl: Nejsem já Kristus, ale že jsem poslán pøed ním. 29 Kdož má nevìstu, ženichꜜ jest, pøítel pak ženicha, jenž stojí a slyší ho, radostí raduje se pro hlas ženicha. Protož ta radost má naplnìna jest. 30 Onꜜ musí rùsti, já pak menšiti se. 31 Kdož jest shùry pøišel, nade všeckyꜜ jest; kdožꜜ jest z zemì, zemskýꜜ jest, a zemské vìci mluví. Ale ten, jenž s nebe pøišel, nade všecky jest. 32 A což vidìl a slyšel, toꜜ svìdèí, ale svìdectví jeho žádný nepøijímá. 33 Kdož pak pøijímá svìdectví jeho, zpeèetil jest to, že Bùh pravdomluvný jest. 34 Nebo ten, kteréhož Bùh poslal, slovo Boží mluví; nebo jemu ne v míru dává Bùh ducha. 35 Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho. 36 Kdož vìøí v Syna, má život vìèný; ale kdožꜜ jest nevìøící Synu, neuzøíꜜ života, ale hnìv Boží zùstává na nìm.