1 Spravedlivý zùstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobì, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proè se cestì bezbožníkù šꜜastnì vede? Mají pokoj všickni, kteøíž se pyšnì zpronevìøili. 2 Štìpuješ je, ano i vkoøeòují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich. 3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a pøipravuješ je ke dni zabití. 4 Dokudž by žalostila zemì, a bylina všeho pole svadla pro zlost pøebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo øíkají: Nevidíꜜ Bùh skonèení našeho. 5 Ponìvadž tebe s pìšími bìžícího k ustání pøivodí, kterakž bys tedy staèil pøi koních? A ponìvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dovìøil, ustáváš, což pak spravíš pøi tom zdutém Jordánu? 6 Nebo i bratøí tvoji i dùm otce tvého zpronevìøili se tobì, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevìø jim, byꜜ pak mluvili s tebou pøátelsky. 7 Opustil jsem dùm svùj, zavrhl jsem dìdictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepøátel jeho. 8 Uèinìno jest mi dìdictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mnì hlas svùj, proèež ho nenávidím. 9 A což ptákem dravým jest mi dìdictví mé? Což ptactvo vùkol bude proti nìmu? Jdìtež nu, shromažïte se všecka zvíøata polní, sejdìte se k jídlu. 10 Mnozí pastýøi zkazí vinici mou, pošlapají podíl mùj, podíl mnì velmi milý obrátí v poušꜜ nejhroznìjší, 11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato zemì, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal. 12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meè zajisté Hospodinùv zžíøe od jednoho kraje zemì až do druhého, nebude míti pokoje žádné tìlo. 13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestnì to ponesou, že užitku nevezmou, a stydìti se budou za úrody své pro prchlivost hnìvu Hospodinova. 14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dìdictví, kteréž jsem uvedl v dìdictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z zemì jejich, když dùm Judský vypléním z prostøedku jejich. 15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a pøivedu zase jednoho každého z nich k dìdictví jeho, a jednoho každého do zemì jeho. 16 Stane se také, jestliže by se pilnì uèili cestám lidu mého, a pøisahali by ve jménu mém, øíkajíce: Živꜜ jest Hospodin, jakž oni uèívali lid mùj pøisahati skrze Bále, že vzdìláni budou u prostøed lidu mého. 17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustaviènì a hubiti, dí Hospodin.