11
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, økoucí: 2 Slyšte slova smlouvy této, kteráž byste mluvili mužùm Judským, a obyvatelùm Jeruzalémským, 3 A rci jim: Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Zloøeèený ten èlovìk, kterýž by neposlechl slov smlouvy této, 4 Kterouž jsem vydal otcùm vašim tehdáž, když jsem je vyvedl z zemì Egyptské, z peci železné, øka: Poslouchejte hlasu mého, a èiòte to všecko, tak jakž pøikazuji vám, i budete lidem mým, a já budu Bohem vaším, 5 Abych splnil pøísahu, kterouž jsem uèinil otcùm vašim, že jim dám zemi oplývající mlékem a strdí, jakž dnešní den jest. Jemuž odpovìdìv, øekl jsem: Amen, Hospodine. 6 Potom øekl mi Hospodin: Ohlašuj všecka slova tato po mìstech Judských, a po ulicích Jeruzalémských, øka: Slyšte slova smlouvy této, a èiòte je. 7 Nebo èastokrát osvìdèoval jsem se otcùm vašim, od toho dne, jakž jsem je vyvedl z zemì Egyptské, až do dne tohoto; ráno pøivstávaje a osvìdèuje se, øíkával jsem: Poslouchejte hlasu mého. 8 Ale neposlouchali, aniž naklonili ucha svého, nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého. Proèež uvedl jsem na nì všecka slova smlouvy této, kterouž jsem pøikázal plniti, ale neplnili. 9 Tehdy øekl mi Hospodin: Nalézá se spiknutí mezi muži Judskými, a mezi obyvateli Jeruzalémskými. 10 Obrátili se k nepravostem otcù svých starých, kteøíž nechtìli poslouchati slov mých. Tolikéž tito chodí za bohy cizími, sloužíce jim; dùm Izraelský a dùm Judský zrušili smlouvu mou, kterouž jsem uèinil s otci jejich. 11 Protož takto praví Hospodin: Aj, já uvedu na nì zlé, z nìhož nebudou moci vyjíti. By pak volali ke mnì, nevyslyším jich. 12 I pùjdou mìsta Judská i obyvatelé Jeruzalémští, a budou volati k bohùm tìm, kterýmž kadí, ale nikoli nevysvobodí jich v èas bídy jejich, 13 Aèkoli podlé poètu mìst máš bohy své, ó Judo, a podlé poètu ulic Jeruzalémských nastavìli jste oltáøù ohavnosti té, oltáøù, na nichž byste kadili Bálovi. 14 Protož ty nemodl se za lid tento, aniž pozdvihuj za nì hlasu a modlitby; neboꜜ nikoli nevyslyším jich v ten èas, když by volali ke mnì pøíèinou svého zlého. 15 Co jest milému mému do mého domu, ponìvadž nestydatì páše nešlechetnosti s mnohými, a obìti svaté odešly od tebe, a že v zlosti své pléšeš? 16 Byltì Hospodin nazval jméno tvé olivou zelenající se, pìknou pro ovoce ušlechtilé, ale s zvukem bouøe veliké zapálí ji s hùry, když polámí ratolesti její. 17 Nebo Hospodin zástupù, kterýž tì byl štípil, vyøkl zlé proti tobì, pro nešlechetnost domu Izraelského a domu Judského, kterouž mezi sebou páchali, aby mne popouzeli, kadíce Bálovi. 18 Hospodin zajisté oznámil mi, i dovìdìl jsem se. Tehdáž jsi mi ukázal pøedsevzetí jejich, 19 Když jsem já byl jako beránek a volèek, kterýž veden bývá k zabití. Nebo nevìdìl jsem, by proti mnì rady skládali: Zkazme strom s ovocem jeho, a vyhlaïme jej z zemì živých, aby jméno jeho nebylo pøipomínáno více. 20 Ale ó Hospodine zástupù, soudce spravedlivý, kterýž zkušuješ ledví i srdce, nechꜜ se podívám na pomstu tvou nad nimi; nebo jsem tobì zjevil pøi svou. 21 Protož takto praví Hospodin o Anatotských, kteøíž hledají bezživotí tvého, øíkajíce: Neprorokuj ve jménu Hospodinovu, abys neumøel v ruce naší: 22 Protož takto praví Hospodin zástupù: Aj, já navštívím je. Mládenci zbiti budou meèem, synové jejich i dcery jejich zemrou hladem, 23 A nebudou míti potomkù, když uvedu zlé na Anatotské, èasu toho, v nìmž je navštívím.