1 Nadto každý z mužù Izraelských pøísahou se byli zavázali v Masfa, økouce: Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku. 2 Protož všel lid do domu Boha silného, a sedìli tam až do veèera pøed Bohem, a pozdvihše hlasu svého, plakali pláèem velikým. 3 A øekli: Proè Hospodine, Bože Izraelský, stalo se toto v Izraeli, aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele? 4 Nazejtøí pak ráno vstal lid, a vzdìlali tam oltáø, a obìtovali obìti zápalné a pokojné. 5 Øekli pak synové Izraelští: Jest-li kdo, ješto nepøišel do shromáždìní tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu? (Nebo se byli velice zapøisáhli proti tomu, kdož by nepøišel k Hospodinu do Masfa, økouce: Bez milosti aꜜ umøe. 6 Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého, øekli: Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele. 7 Jakž tedy uèiníme s tìmi ostatky, aby ženy mìli, ponìvadž jsme se pøísahou zavázali skrze Hospodina, že jim nedáme dcer svých za manželky?) 8 Øekli tedy: Jest-li kdo z pokolení Izraelských, ješto nepøišel k Hospodinu do Masfa? A aj, nepøišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždìní. 9 Nebo když seèten byl lid, a aj, nebylo tam žadného z obyvatelù Jábes Galád. 10 Protož poslalo tam shromáždìní to dvanácte tisíc mužù nejsilnìjších, a pøikázali jim, økouce: Jdìte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meèe, ženy i dìti. 11 Toto pak uèiníte: Všecky mužského pohlaví, a každou ženu, kteráž muže poznala, zamordujete. 12 Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád ètyøi sta dìveèek panen, kteréž nepoznaly muže, a pøivedli je do vojska v Sílo, kteréž bylo v zemi Kananejské. 13 Tedy poslalo všecko to shromáždìní, a mluvili k synùm Beniamin, kteøíž byli v skále Remmon, a povolali jich v pokoji. 14 Protož navrátili se Beniaminští toho èasu. I dali jim ženy, kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád, ale ani tak se jim nedostávalo jich. 15 Lidu pak líto bylo Beniamina, proto že uèinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských. 16 Øekli tedy starší shromáždìní toho: Jak uèiníme s tìmi pozùstalými, aby mìli ženy? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin. 17 Øekli také: Dìdictví Beniaminovo pozùstalým náleží, aby nezahynulo pokolení z Izraele. 18 My pak nemùžeme jim dáti dcer svých za manželky; (nebo se byli pøísahou zavázali synové Izraelští, økouce: Zloøeèený buï, kdož by dal manželku synùm Beniamin.) 19 Potom øekli: Aj, slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místì, kteréž jest s pùlnoèní strany domu Boha silného, k východu slunce cestì, kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem, a Lebnu jest na poledne. 20 Pøikázali tedy synùm Beniamin, økouce: Jdìte a skrejte se v vinicích. 21 A šetøte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskoèíte z vinic a pochytíte sobì každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do zemì Beniamin. 22 Když pak pøijdou otcové jejich aneb bratøí jejich, aby se pøed námi soudili, tedy øekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni. 23 Tedy uèinili tak synové Beniamin, a pøivedli sobì manželky vedlé poètu svého z tìch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dìdictví svému, a vzdìlavše zase mìsta svá, bydlili v nich. 24 A tak odešli odtud synové Izraelští toho èasu, jeden každý k svému pokolení a k èeledi své; a vrátili se odtud jeden každý k dìdictví svému. 25 Tìch dnù nebylo krále v Izraeli, ale každý, což se mu vidìlo, to èinil.