1 Stalo se také toho èasu, když krále nebylo v Izraeli, že muž nìjaký Levíta, jsa pohostinu pøi stranì hory Efraimské, pojal sobì ženu ženinu z Betléma Judova. 2 Kterážto ženina smilnila u nìho. I odešla od nìho do domu otce svého do Betléma Judova, a byla tam plné ètyøi mìsíce. 3 Vstav pak muž její, šel za ní, aby namluvì ji, zase ji pøivedl, maje s sebou mládence svého a dva osly. Tedy ona uvedla jej do domu otce svého. Kteréhož když uzøel otec té dìvky, zradoval se z pøíchodu jeho. 4 I zdržel jej tchán jeho, otec té dìvky, tak že pozùstal u nìho za tøi dni. Tu také jídali i píjeli i nocovali. 5 Dne pak ètvrtého, když tím ranìji vstali, vstal i on, aby odšel. Tedy øekl otec té dìvky k zeti svému: Posilni se kouskem chleba, a potom pùjdete. 6 Sedli tedy a pojedli oba spolu, a napili se. Potom øekl otec dìvky k muži: Posediž medle, nýbrž pobuï pøes noc, a buï mysli veselé. 7 Když pak vstal ten muž, chtìje pøedce jíti, mocí jej zdržel test jeho. A tak se vrátil a zùstal tu pøes noc. 8 Potom dne pátého vstal tím ranìji, aby se bral. I øekl otec té dìvky: Posilò se, prosím. I prodlili, až se den nachýlil, nebo jedli oba. 9 Tedy vstal muž ten, aby šel, on i ženina jeho i mládenec jeho. I øekl mu tchán jeho, otec dìvky: Aj, již se den nachýlil k veèerou, medle zùstaòte pøes noc; aj, dokonává se den, pobuï pøes noc zde, a buï mysli veselé, a zítra tím ranìji vypravíte se na cestu svou, a pùjdeš k pøíbytku svému. 10 On pak nechtìl zùstati pøes noc, ale vstav, odšel, a pøišel proti Jebus, jenž jest Jeruzalém, a s ním dva oslové s bøemeny i ženina jeho. 11 Když pak byli blízko Jebus, a den se velmi nachýlil, øekl mládenec pánu svému: Poï, prosím, obraꜜme se do mìsta toho Jebuzejského, abychom v nìm pøenocovali. 12 Jemuž odpovìdìl pán jeho: Neobrátíme se do mìsta cizozemcù, kteréž není synù Izraelských, ale pùjdeme až do Gabaa. 13 Øekl ještì mládenci svému: Poï, abychom pøišli k nìkterému z tìch míst, a zùstali pøes noc v Gabaa aneb v Ráma. 14 Pomíjejíce tedy, odešli, a zapadlo jim slunce blízko Gabaa, kteréž jest Beniaminských. 15 I obrátili se tam, aby vejdouce, zùstali pøes noc v Gabaa. A když tam všel, posadil se na ulici mìsta, proto že nebyl, kdo by je pøijal do domu a dal jim nocleh. 16 A aj, muž starý vracoval se od práce své s pole u veèer, kterýž také byl s hory Efraimovy, a bydlil pohostinu v Gabaa; ale lidé místa toho byli synové Jemini. 17 A když pozdvihl oèí svých, uzøel muže toho pocestného na ulici mìsta. I øekl jemu ten staøec: Kam se béøeš, a odkud jdeš? 18 Jemuž odpovìdìl: Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy, odkudž jsem; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova. Jduꜜ pak do domu Hospodinova, a není žádného, kdo by mne pøijal do domu; 19 Ješto mám i slámu a obrok pro osly své, tolikéž i chléb, ano i víno pro sebe a dìvku tvou, a mládence, kterýž jest s služebníkem tvým, tak že v nièemž nemáme nedostatku. 20 I øekl muž ten starý: Mìj ty pokoj. Èehoꜜ se koli nedostává, nechꜜ já to opatøím, ty toliko na ulici nezùstávej pøes noc. 21 Tedy uvedl jej do domu svého, a obrok dal oslùm; potom umyvše nohy své, jedli a pili. 22 A když oèerstvili srdce své, aj, muži mìsta toho, muži nešlechetní, obklíèivše dùm, tloukli na dvéøe a mluvili tomu muži starci, hospodáøi domu, økouce: Vyveï muže toho, kterýž všel do domu tvého, abychom ho poznali. 23 K nimžto vyšed muž ten, hospodáø domu, øekl jim: Nikoli, bratøí moji, neèiòte, prosím, zlého, ponìvadž všel ten muž do domu mého, neprovoïte nešlechetnosti té. 24 Aj, dceru svou, kteráž pannou jest, a ženinu jeho, ty hned vyvedu, i ponížíte jich, aneb uèiníte jim, což se vám za dobré vidí; jen muži tomu neèiòte vìci té hanebné. 25 Ale nechtìli ho uposlechnouti muži ti. Pojav tedy muž ten ženinu svou, vyvedl ji k nim ven, i poznali ji, a zle jí požívali pøes celou noc až do jitra; potom pustili ji, když poèínalo zasvitávati. 26 V svitání pak pøišla žena ta, a padši, ležela u dveøí domu toho muže, kdež byl pán její, až se rozednilo. 27 Když pak vstal pán její ráno, otevøev dvéøe domu, vycházel, aby se bral dále cestou svou. A aj, žena ta, ženina jeho, ležela u dveøí domu, a ruce její byly na prahu. 28 Jížto øekl: Vstaò, a poïme. A nic neodpovìdìla. Vzav tedy ji na osla, a vstav muž ten, odšel k místu svému. 29 Když pak pøišel do domu svého, vzal meè, a pochytiv ženinu svou, rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusù, a rozeslal ji po všech konèinách Izraelských. 30 A bylo, že kdožkoli uzøel, pravil: Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho èasu, jakž vyšli synové Izraelští z zemì Egyptské, až do tohoto dne. Posuïte toho pilnì, poraïte se a promluvte o to.