1 Odšel pak Samson do Gázy, a uzøev tam ženu nevìstku, všel k ní. 2 I povìdíno obyvatelùm Gázy: Samson pøišel sem. Kteøíž obeslavše se, støáhli na nìj v bránì mìsta pøes celou noc, a stavìli se tiše té celé noci, økouce: Až ráno zabijeme jej. 3 Spal pak Samson až do pùl noci, a o pùl noci vstal, a pochytiv vrata brány mìstské s obìma veøejemi a s závorou, vložil na ramena svá a vnesl je na vrch hory, kteráž byla naproti Hebronu. 4 Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek, jejíž jméno bylo Dalila. 5 I pøišli knížata Filistinská k ní a øekli jí: Oklamej ho a zvìz, v èem jest síla jeho tak veliká, a jak bychom pøemohli jej, abychom svížíce, skrotili jej; tobì pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotù støíbra. 6 Tedy øekla Dalila Samsonovi: Prosím, oznam mi, v èem jest tak veliká síla tvá, a èím bys svázán a zemdlen býti mohl? 7 Odpovìdìl jí Samson: Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými, kteréž ještì neuschly, tedy zemdlím, a budu jako jiný èlovìk. 8 I pøinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových, kteréž ještì neuschly, a svázala ho jimi. 9 (V zálohách pak nastrojeni byli nìkteøí u ní v komoøe.) I øekla jemu: Filistinští na tì, Samsone. A on roztrhl houžve, jako by pøetrhl nit koudelnou, pøistrèe k ohni, a není poznána síla jeho. 10 Tedy øekla Dalila Samsonovi: Aj, oklamals mne a lživì jsi mi mluvil. Prosím, oznam mi nyní, èím bys mohl svázán býti? 11 Kterýž odpovìdìl jí: Kdyby mne tuze svázali novými provazy, jimiž by ještì nic dìláno nebylo, tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí. 12 I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi, a øekla jemu: Filistinští na tì, Samsone. (Zálohy pak nastrojeny byly v komoøe.) I roztrhl je na rukou svých jako nitku. 13 Tedy øekla Dalila Samsonovi: Až dosavad jsi mne svodil, a mluvils mi lež. Povìziž mi, èím bys svázán býti mohl. Odpovìdìl jí: Kdybys pøivila sedm pramenù z vlasù hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému. 14 Což uèinivši, zarazila høebem, a øekla jemu: Filistinští na tì, Samsone. A procítiv ze sna svého, vytrhl høeb, osnovu i s vratidlem. 15 Opìt øekla jemu: Kterak ty pravíš: Miluji tì, ponìvadž srdce tvé není se mnou? Již jsi mne potøikrát oklamal a neoznámils mi, v èem jest tak veliká síla tvá. 16 Když tedy trápila jej slovy svými každého dne, a obtìžovala jej, umdlena jest duše jeho, jako by již mìl umøíti. 17 I otevøel jí cele srdce své a øekl jí: Bøitva nevešla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný èlovìk. 18 Viduci pak Dalila, že by cele otevøel jí srdce své, poslala a zavolala knížat Filistinských tìmi slovy: Poïte ještì jednou, nebo otevøel mi cele srdce své. Tedy pøišli knížata Filistinská k ní, nesouce støíbro v rukou svých. 19 I uspala ho na klínì svém a povolala holièe, i dala oholiti sedm pramenù vlasù hlavy jeho. I poèala jím strkati, když odešla od nìho síla jeho. 20 A øekla: Filistinští na tì, Samsone. Procítiv pak ze sna svého, øekl: Vyjdu jako i prvé, a probiji se skrze nì. Nevìdìl však, že Hospodin odstoupil od nìho. 21 Tedy javše ho Filistinští, vyloupili mu oèi, a dovedše ho do Gázy, svázali jej dvìma øetìzy železnými. A mlel v domì vìzòù. 22 Potom poèaly mu vlasy na hlavì odrostati po oholení. 23 Knížata pak Filistinská shromáždili se, aby obìtovali obìt velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili; nebo øekli: Dalꜜ jest bùh náš v ruce naše Samsona nepøítele našeho. 24 A když uzøel jej lid, chválili boha svého; nebo pravili: Dalꜜ jest bùh náš v ruce naše nepøítele našeho a zhoubce zemì naší, kterýž mnohé z našich zmordoval. 25 I stalo, když se rozveselilo srdce jejich, že øekli: Zavolejte Samsona, aby kratochvílil pøed námi. Tedy povolali Samsona z domu vìzòù, aby hral pøed nimi; i postavili ho mezi sloupy. 26 Nebo øekl Samson pacholeti, kteréž ho za ruku vodilo: Pøiveï mne, aꜜ mohu omakati sloupy, na nichž dùm stojí, a zpodepøíti se na nì. 27 Dùm pak plný byl mužù a žen, a byla tam všecka knížata Filistinská, ano i na vrchu okolo tøí tisíc mužù a žen, kteøíž dívali se, když Samson hral. 28 I volal Samson k Hospodinu, a øekl: Panovníèe Hospodine, prosím, rozpomeò se na mne, a posilni mne, žádám, toliko aspoò jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obì oèi nad Filistinskými. 29 Objav tedy Samson oba sloupy prostøední, na nichž dùm ten stál, zpolehl na nì, na jeden pravou a na druhý levou rukou svou. 30 Potom øekl Samson: Nechꜜ umøe život mùj s Filistinskými. A nalehl silnì, i padl dùm na knížata a na všecken lid, kterýž byl v nìm; i bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než tìch, kteréž pobil, živ jsa. 31 Tedy pøišli pøátelé jeho, a všecken dùm otce jeho, a vzavše jej, odešli, a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobì Manue otce jeho. A on soudil lid Izraelský dvadceti let.