1 Bratøí moji, nepøipojujtež pøijímání osob k víøe slavného Pána našeho Jezukrista. 2 Nebo kdyby pøišel do shromáždìní vašeho muž, maje prsten zlatý, v drahém rouše, a všel by také i chudý v chaterném odìvu, 3 A popatøili byste k tomu, jenž drahé roucho má, a øekli byste jemu: Ty sedni tuto pìknì; chudému pak øekli byste: Ty stùj tamto, aneb sedni tuto, pod podnoží noh mých; 4 Zdaliž jste již neuèinili rozdílu mezi sebou a uèinìni jste rozeznavatelé v myšleních zlých? 5 Slyšte, bratøí moji milí, zdaliž Bùh nevyvolil chudých na tomto svìtì, aby bohatí byli u víøe a dìdicové království, kteréž zaslíbil tìm, jenž jej milují? 6 Ale vy jste neuctili chudého. Zdaliž ne ti, jenž bohatí jsou, mocí utiskují vás, a oniꜜ vás i k soudùm pøivozují? 7 Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu, kteréž vzýváno jest nad vámi? 8 Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem: Milovati budeš bližního svého, jako sebe samého, dobøe èiníte. 9 Pakli osoby pøijímáte, høešíte, a Zákon vás tresce jako pøestupníky. 10 Nebo kdo by koli celého Zákona ostøíhal, pøestoupil by pak v jediném, uèinìn jest všemi vinen. 11 Ten zajisté, kterýž øekl: Nesesmilníš, takéꜜ jest øekl: Nezabiješ. Pakli bys nesesmilnil, ale zabil bys, uèinìn jsi pøestupníkem Zákona. 12 Tak mluvte a tak èiòte, jakožto ti, kteøíž podle zákona svobody souzeni býti máte. 13 Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu, kdož neèiní milosrdenství, ale chlubíꜜ se milosrdenstvím proti odsudku. 14 Co prospìje, bratøí moji, praví-li se kdo víru míti, a nemá-li skutkù? Zdaliž jej ta víra mùže spasiti? 15 A kdyby bratr neb sestra neodìní byli, a opuštìní z strany každodenního pokrmu, 16 Øekl by pak jim nìkdo z vás: Jdìte v pokoji a zhøejte se, a najezte se, avšak nedali byste jim potøeby tìlesné, což to platno bude? 17 Takž i víra, nemá-li skutkù, mrtváꜜ jest sama v sobì. 18 Ale dí nìkdo: Ty víru máš, a já mám skutky. Ukažiž ty mi víru svou z skutkù svých, a jáꜜ tobì ukáži víru svou z skutkù svých. 19 Ty vìøíš, že jest jeden Bùh. Dobøe èiníš. I ïáblovéꜜ tomu vìøí, avšak tøesou se. 20 Ale chceš-liž vìdìti, ó èlovìèe marný, že víra bez skutkù jest mrtvá? 21 Abraham otec náš zdali ne z skutkù ospravedlnìn jest, obìtovav syna svého Izáka na oltáø? 22 Vidíš-li, že víra napomáhala skutkùm jeho a z skutkù víra dokonalá byla? 23 A tak naplnìno jest Písmo, økoucí: I uvìøil Abraham Bohu, a poèteno jest jemu to za spravedlnost, a pøítelem Božím nazván jest. 24 Vidíte-liž tedy, že z skutkù ospravedlnìn bývá èlovìk a ne z víry toliko? 25 Též podobnì i Raab nevìstka zdali ne z skutkù ospravedlnìna jest, pøijavši posly a jinou cestou pryè je vypustivši? 26 Nebo jakož tìlo bez duše jest mrtvé, takꜜ i víra bez skutkù jest mrtvá.