1 Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje. 2 Za nejvìtší radost mìjte, bratøí moji, kdyžkoli pokušeními obklièováni býváte rozliènými, 3 Vìdouce, že zkušení víry vaší pùsobí trpìlivost. 4 Trpìlivost pak aꜜ má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v nièemž nemajíce nedostatku. 5 Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechnìm dává ochotnì a neomlouvá; i budeꜜ jemu dána. 6 Žádejž pak dùvìrnì, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám moøským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. 7 Nedomnívej se zajisté èlovìk ten, by co vzíti mìl ode Pána, 8 Jakožto muž dvojí mysli a neustavièný ve všech cestách svých. 9 Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, 10 A bohatý v ponížení se; nebo jako kvìt byliny pomine. 11 Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a kvìt její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takꜜ i bohatý v svých cestách usvadne. 12 Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán tìm, jenž ho milují. 13 Žádný, když bývá pokoušín, neøíkej, že by od Boha pokoušín byl; neboꜜ Bùh nemùže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. 14 Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. 15 Potom žádost když poène, porodí høích, høích pak vykonaný zplozuje smrt. 16 Nebluïtež, bratøí moji milí. 17 Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shùry jest sstupující od Otce svìtel, u nìhožto není promìnìní, ani jakého pro obrácení se nìkam jinam zastínìní. 18 On proto, že chtìl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nìjaké stvoøení jeho. 19 A tak, bratøí moji milí, budiž každý èlovìk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hnìvu. 20 Nebo hnìv muže spravedlnosti Boží nepùsobí. 21 Protož odvrhouce všelikou neèistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí pøijímejte vsáté slovo, kteréž mùže spasiti duše vaše. 22 Buïtež pak èinitelé slova, a ne posluchaèi toliko, oklamávajíce sami sebe. 23 Nebo byl-li by kdo posluchaè slova, a ne èinitel, ten podoben jest muži spatøujícímu oblièej pøirozený svùj v zrcadle. 24 Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. 25 Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zùstával by v nìm, ten nejsa posluchaè zapominatelný, ale èinitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém. 26 Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. 27 Náboženství èisté a neposkvrnìné pøed Bohem a Otcem totoꜜ jest: Navštìvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostøíhati sebe neposkvrnìného od svìta.