1 Poslouchejte mne, následovníci spravedlnosti, kteøíž hledáte Hospodina, pohleïte na skálu, odkudž vyꜜati jste, a na hlubokost jámy, z níž vykopáni jste. 2 Pohleïte na Abrahama otce vašeho, a na Sáru, kteráž vás porodila, že jsem jej jediného povolal, a požehnal jsem jemu, i rozmnožil jej. 3 Nebo potìší Hospodin Siona, potìší všech pustin jeho, a uèiní poušꜜ jeho pøerozkošnou, a pustinu jeho podobnou zahradì Hospodinovì. Radost a veselí bude nalezeno v nìm, díkèinìní, a hlas žalmù zpívání. 4 Pozorujte mne, lide mùj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svùj za svìtlo národùm vystavím. 5 Blízko jest spravedlnost má, vyjdeꜜ spasení mé, a ramena má národy souditi budou. Na mneꜜ ostrovové èekají, a po mém rameni touží. 6 Pozdvihnìte k nebi oèí svých, a popatøte na zem dolù. Nebesa zajisté jako dým zmizejí, a zemì jako roucho zvetší, a obyvatelé její též podobnì zemrou: ale spasení mé na vìky zùstane, a spravedlnost má nezahyne. 7 Poslouchejte mne, kteøíž znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci jest zákon mùj; nebojte se útržky lidí bídných, a hanìní jejich nedìste se. 8 Nebo jako roucho zžíøe je mol, a jako vlnu zžíøe je èerv, ale spravedlnost má na vìky zùstane, a spasení mé od národu do pronárodu. 9 Probuï se, probuï se, oblec se v sílu, ó rámì Hospodinovo, probuï se, jako za dnù starodávních a národù pøedešlých. Zdaliž ty nejsi to, kteréžs poplénilo Egypt, a ranilo draka? 10 Zdaliž ty nejsi to, kteréžs vysušilo moøe, vody propasti veliké, kteréžs obrátilo hlubiny moøské v cestu, aby pøešli ti, jenž byli vysvobozeni? 11 A tak ti, kteréž vykoupil Hospodin, aꜜ se navrátí, a pøijdou na Sion s prozpìvováním, a veselé vìèné aꜜ jest na hlavì jejich; radosti a veselé aꜜ dojdou, zámutek pak a úpìní aꜜ utekou. 12 Já, já jsem utìšitel váš. Jakáž jsi ty, že se bojíš èlovìka smrtelného, a syna èlovìka trávì podobného? 13 Že se zapomínáš na Hospodina uèinitele svého, kterýž roztáhl nebesa, a založil zemi, a že se dìsíš ustaviènì každého dne prchlivosti ssužujícího, jakž se jen postrojí, aby hubil? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho, kterýž ssužuje? 14 Pospíšíꜜ, aby zajatý propuštìn byl; neboꜜ neumøe v jámì, aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého. 15 Jáꜜ jsem zajisté Hospodin Bùh tvùj, kterýž rozdìluje moøe, jehož vlny zvuk vydávají. Hospodin zástupù jest jméno mé, 16 Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá, a stínem ruky své pøikryl jsem tì, abys štípil nebesa, a založil zemi, a øekl Sionu: Lid mùj jsi ty. 17 Probuï se, probuï, povstaò, Jeruzaléme, kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho, kvasnice z kalicha hrùzy vypil jsi, i vyvážil. 18 Žádný jí nevedl ze všech synù, kterýchž naplodila, a žádný jí neujal za ruku její ze všech synù, kteréž vychovala. 19 Toto dvé tì potkalo, (kdo tì politoval?) zpuštìní a setøení, hlad a meè. Kdo tì potìšoval? 20 Synové tvoji omráèeni jsouc, leží na rozcestí všech ulic, jako bùvol v leèi, plni jsouce prchlivosti Hospodinovy, žehrání Boha tvého. 21 A protož slyš nyní toto, ztrápená a opilá, ale ne vínem: 22 Takto praví Pán tvùj, Hospodin a Bùh tvùj, vedoucí pøi lidu svého: Aj, beru z ruky tvé kalich hrùzy, i kvasnice kalicha prchlivosti mé, nebudeš ho píti více. 23 Ale dám jej do ruky tìch, jenž tì ssužují, kteøíž øíkali duši tvé: Sehni se, aꜜ pøes tì pøejdeme, jimž jsi podkládala jako zemi høbet svùj, a jako ulici pøecházejícím.