1 Takto praví Hospodin: Kdež jest lístek zapuzení matky vaší, kterýmž jsem ji propustil? Aneb kdo jest z vìøitelù mých, jemuž jsem vás prodal? Aj, nepravostmi svými prodali jste sebe, a pro pøevrácenosti vaše propuštìna jest matka vaše. 2 Proè, když pøicházím, není žádného, když volám, žádný se neozývá? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má, aby nemohla vykoupiti? A žádné-liž není ve mnì moci k vysvobození? Aj, žehráním svým vysušuji moøe, obracím øeky v poušꜜ, až se smrazují ryby jejich, proto že nebývá vody, a mrou žízní. 3 Obláèím nebesa v smutek, a žíni dávám jim za odìv. 4 Panovník Hospodin dal mi jazyk umìlý, abych umìl pøíhodnì ustalému mluviti slova. Probuzuje každého jitra, probuzuje mi uši, abych slyšel, tak jako pilnì se uèící. 5 Panovník Hospodin otvírá mi uši, a já se nepostavuji zpurnì, aniž se nazpìt odvracím. 6 Tìla svého nastavuji bijícím, a líce svého rvoucím mne, tváøi své neskrývám od pohanìní a plvání. 7 Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi, proèež nebývám zahanben. Pro touž pøíèinu nastavuji tváøi své jako škøemene; nebo vím, že nebudu zahanben. 8 Blízkoꜜ jest ten, kterýž mne ospravedlòuje. Kdož se nesnadniti bude se mnou? Postavme se spolu; kdo jest odpùrce mùj, nechꜜ pøistoupí ke mnì. 9 Aj, Panovník Hospodin spomáhati mi bude. Kdož jest, ješto by mne potupil? Aj, všickni takoví jako roucho zvetšejí, mol sžíøe je. 10 Kdo jest mezi vámi, ješto se bojí Hospodina, poslouchej hlasu služebníka jeho. Kdo jest, ješto chodí v temnostech, a nemá žádného svìtla, doufej ve jméno Hospodinovo, a zpolehni na Boha svého. 11 Aj, vy všickni, kteøíž zanìcujete oheò, a jiskrami se pøepasujete, choïtež v blesku ohnì svého, a v jiskrách, kteréž jste roznítili. Od ruky mé toto se vám stane, že v bolesti ležeti budete.