1 Poslouchejte mne ostrovové, a pozorujte národové dalecí: Hospodin hned z života povolal mne, od života matky mé v pamìt uvedl jméno mé, 2 A uèinil ústa má podobná meèi ostrému. V stínu ruky své skryl mne, a uèiniv ze mne støelu vypulerovanou, v toule svém schoval mne. 3 A øekl mi: Služebník mùj jsi, v Izraeli skrze tebe oslaven budu. 4 Já pak øekl jsem: Nadarmo jsem pracoval, daremnì a marnì sílu svou jsem strávil. Ale však soud mùj jestiꜜ u Hospodina, a práce má u Boha mého. 5 A nyní dí Hospodin, kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého, abych zase pøivedl k nìmu Jákoba; (byꜜ pak i nebyl sebrán Izrael, slávu však mám pøed oèima Hospodinovýma; nebo Bùh mùj jest síla má); 6 I to øekl Hospodin: Máloꜜ by to bylo, abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových, a k navrácení ostatkù Izraelských; protož dal jsem tì za svìtlo pohanùm, abys byl spasení mé až do konèin zemì. 7 Toto praví Hospodin vykupitel Izraelùv, Svatý jeho, tomu, jímž pohrdá každý, a jehož sobì oškliví národové, služebníku panujících: Králové, vidouce tì, povstanou, a knížata klanìti se budou pro Hospodina, kterýž vìrný jest, Svatého Izraelského, jenž tì vyvolil. 8 Toto praví Hospodin: V èas milosti vyslyším tì, a ve dni spasení spomohu tobì. Nadto ostøíhati tì budu, a dám tì v smlouvu lidu, abys utvrdil zemi, a v dìdictví uvedl dìdictví zpuštìná; 9 Abys øekl vìzòùm: Vyjdìte, tìm, kteøíž jsou ve tmách: Zjevte se. I budou se pásti podlé cest, a na všech místech vysokých bude pastva jejich. 10 Nebudou laènìti ani žízniti, nebude na nì bíti horko ani slunce; nebo slitovník jejich zprovodí je, a podlé pramenù vod povede je. 11 Pøes to zpùsobím na všech horách svých cesty, a silnice mé vyvýšeny budou. 12 Aj, tito zdaleka pøijdou, aj, onino od pùlnoci a od moøe, a jiní z zemì Sinim. 13 Prozpìvujte nebesa, a plésej zemì, a zvuènì prokøikujte hory; neboꜜ jest potìšil Hospodin lidu svého, a nad chudými svými slitoval se. 14 Ale øekl Sion: Opustiltì mne Hospodin, a Pán zapomenul se na mne. 15 I zdaliž se mùže zapomenouti žena nad nemluvòátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byꜜ se pak ony zapomnìly, já však nezapomenu se na tì. 16 Aj, na dlaních vyryl jsem tì, zdi tvé jsou vždycky pøede mnou. 17 Pospíšíꜜ k tobì synové tvoji, ti pak, kteøíž tì boøili a kazili, odejdou od tebe. 18 Pozdvihni vùkol oèí svých, a pohleï, všickni ti shromáždíce se, pøijdou k tobì. Živꜜ jsem já, praví Hospodin, že se jimi všemi jako okrasou pøiodìješ, a otoèíš se jimi jako halží nevìsta, 19 Proto že pustiny tvé, a pouštì tvé, a zboøeniny zemì tvé že tehdáž tìsné budou, pøíèinou obyvatelù, když vzdáleni budou ti, kteøíž tì zžírali; 20 Tak že øeknou pøed tebou synové siroby tvé: Tìsné mi jest toto místo, ustup mi, abych bydliti mohl. 21 I díš v srdci svém: Kdo mi naplodil tìchto? Nebo jsem já byla osiøelá a osamìlá, sem i tam pøecházející a odcházející. Tyto, pravím, kdo vychoval? Aj, pozùstala jsem byla sama jediná. Kdež tito byli? 22 Toto praví Panovník Hospodin: Aj, já pozdvihnu k národùm ruky své, a k lidem vyzdvihnu korouhev svou, aby pøinesli syny tvé na rukou, a dcery tvé aby na plecech neseny byly. 23 I budou králové pìstounové tvoji, a královny jejich chovaèky tvé. Tváøí k zemi sklánìti se budou pøed tebou, a prach noh tvých lízati budou, a poznáš, že jsem já Hospodin, a že nebývají zahanbeni, kteøíž na mne oèekávají. 24 Ale díš: Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštìn bude? 25 Anobrž tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštìno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím. 26 A nakrmím ty, kteøíž tì utiskují, vlastním masem jejich, a jako mstem krví svou se zpijí. I poznáꜜ všeliké tìlo, že já Hospodin jsem spasitel tvùj, a vykupitel tvùj Bùh silný Jákobùv.