1 Bìda synùm zpurným, dí Hospodin, skládajícím radu, kteráž není ze mne, a pøikrývajícím ji pøikrytím, ale ne z ducha mého, aby høích k høíchu pøidávali; 2 Kteøíž chodí a sstupují do Egypta, nedotazujíce se úst mých, aby se zmocòovali v síle Faraonovì, a doufali v stínu Egyptském. 3 Nebo síla Faraonova bude vám k hanbì, a to odpoèívání v stínu Egyptském k lehkosti, 4 Proto že knížata jeho byli v Soan, a poslové jeho do Chanes chodili. 5 Všeckyꜜ k zahanbení pøivede skrze lid, kterýž jim nic neprospìje, aniž bude ku pomoci, ani k užitku, ale k hanbì toliko a k útržce. 6 Bøímì hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení, odkudž lev a lvíèe, ještìrka a drak ohnivý létající, odnesou na høbetì hovádek bohatství svá, a na hrbu velbloudù poklady své k lidu, kterýž jim nic neprospìje. 7 Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou. Proèež ohlašuji to, že by síla jejich byla s pokojem sedìti. 8 Nyní jdi, napiš to na tabuli pøed oèima jejich, a na knize vyrej to, aby to zùstávalo do nejposlednìjšího dne, a až na vìky vìkù, 9 Že lid tento zpurný jest, synové lháøi, synové, kteøíž nechtí poslouchati zákona Hospodinova; 10 Kteøíž øíkají vidoucím: Nemívejte vidìní, a prorokùm: Neprorokujte nám toho, což pravého jest; mluvte nám pochlebenství, prorokujte oklamání. 11 Sejdìte s cesty, svozujte od stezky, nechaꜜ se vzdálí od tváøí naší Svatý Izraelský. 12 Protož takto praví Svatý Izraelský: Proto že pohrdáte slovem tím, a doufáte ve lsti a v pøevrácenosti, a spoléháte na ni: 13 Z té pøíèiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající, a vydutí na zdi vysoké, jejíž brzké a náhlé bývá oboøení. 14 A rozrazí ji, jako rozrážejí nádobu hrnèíøskou rozbitou; neodpustíꜜ, tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani støepina k nabrání ohnì z ohništì, anebo k nabrání vody z louže. 15 Nebo tak øekl Panovník Hospodin, Svatý Izraelský: Obrátíte-li se, a spokojíte-li se, zachováni budete. V utišení se a v doufání bude síla vaše. Ale nechcete. 16 Nýbrž øíkáte: Nikoli, ale na koních uteèeme. Protož utíkati budete. Na rychlých ujedeme. Ale rychlejší budou stihající vás. 17 Jeden tisíc pøed okøiknutím jednoho, a pøed okøiknutím pìti utíkati budete, až (jestliže však vás co pozùstane), budete zanecháni jako okleštìné døevo na vrchu hory, a jako korouhev na pahrbku. 18 Protoꜜ pak shovívá Hospodin, milost vám èinì, a protoꜜ se vyvýší, aby se smiloval nad vámi; nebo Hospodin jest Bùh spravedlivý. Blahoslavení všickni, kteøíž oèekávají na nìj. 19 Lid zajisté na Sionu a v Jeruzalémì bydliti bude. Nikoli plakati nebudeš; k hlasu volání tvého bude všelijak milost èiniti s tebou. Hned jakž uslyší, ohlásíꜜ se. 20 A aèkoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení, však nebudou více odjati tobì uèitelé tvoji, ale oèima svýma vídati budeš uèitele své, 21 A ušima svýma slýchati slovo tobì po zadu økoucích: Toꜜ jest ta cesta, choïte po ní, buï že byste se na pravo neb na levo uchýlili. 22 Tedy zavržete obestøení rytin svých støíbrných, a odìv slitin svých zlatých; odlouèíš je jako nemoc svou trpící, øka jim: Táhnìte tam. 23 Dáꜜ i déšꜜ na rozsívání tvé, kterýmž bys osíval zemi, a chléb z úrody zemì, kterýž bude jadrný a zdárný; v ten den pásti se bude i dobytek tvùj na pastvišti širokém. 24 Volové také i oslové, dìlající zemi, píci èistou jísti budou, kteráž opálkou a vìjeèkou vyèištìna bývá. 25 Budou také na všeliké hoøe vysoké, a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod, v den porážky veliké, když padnou vìže. 26 Bude i svìtlo mìsíce jako svìtlo slunce, svìtlo pak slunce bude sedmernásobní, jako svìtlo sedmi dnù, v den, v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého, a ránu zbití jeho uzdraví. 27 Aj, jméno Hospodinovo pøichází z daleka, jehožto hnìv hoøící a tìžká pomsta; rtové jeho naplnìni jsou prchlivostí, a jazyk jeho jako oheò sžírající. 28 Duch pak jeho jako potok rozvodnilý, kterýž až do hrdla dosáhne, aby tøíbil národy, až by v nic obráceni byli, a uzdou svíral èelisti národù. 29 I budete zpívati, jako když se v noci zasvìcuje slavnost, a veseliti se srdeènì, jako ten, kterýž jde s píšꜜalkou, bera se na horu Hospodinovu, k skále Izraelovì, 30 Když dá slyšeti Hospodin hlas dùstojnosti své, a ukáže vztaženou ruku svou s hnìvem prchlivosti a plamenem ohnì sžírajícího, an vše rozráží i pøívalem i kamenným krupobitím. 31 Hlasem zajisté Hospodinovým potøín bude Assur, kterýž jiné kyjem bijíval. 32 Ale stane se, že každé udeøení holí, kterouž doloží na nìj Hospodin, silnì dolehne; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti nìmu. 33 Nebo pøipraveno jest již dávno peklo, také i samému králi pøipraveno jest. Hluboké a široké je uèinil, hranic jeho, ohnì a døíví mnoho; dmýchání Hospodinovo jako potoksiry je zapaluje.