1 Bìda tìm, kteøíž se utíkají do Egypta o pomoc, a v koních zpoléhají, a doufají v vozích, že jich mnoho, a v jezdcích, že jich množství veliké, a nepatøí k Svatému Izraelskému, aniž Hospodina hledají, 2 Ještoꜜ i on jest moudrý. Protož uvede pomstu, a nezmìníꜜ slov svých, ale povstane proti domu zlostníkù a proti pomoci tìch, kteøíž páší nepravost. 3 Egyptští pak jsou lidé, a ne Bùh silný, a koni jejich tìlo, a ne duch. A protož jakž jen Hospodin vztáhne ruku svou, padne i pomocník, padne i ten, jemuž byl ku pomoci; a tak jednostejnì všickni ti na nic pøijdou. 4 Nebo tak øekl Hospodin ke mnì: Jako když lev øve aneb lvíèe nad loupeží svou, proti nìmuž byl-li by svolán houf pastýøù, køiku jejich se nedìsí, aniž se pro hluk jejich koøí: tak sstoupí Hospodin zástupù, aby bojoval o horu Sion, a o pahrbek její. 5 Jako ptáci létajíce, tak hájiti bude Hospodin zástupù Jeruzaléma, anobrž obhajuje vysvobodí, pomíjeje zachová. 6 Navraꜜtež se k tomu, od nìhož hluboko zabøedli synové Izraelští. 7 Nebo v ten den zavržete jeden každý modly své støíbrné a modly své zlaté, kterýchž vám nadìlaly ruce vaše, abyste høešili. 8 I padne Assur od meèe ne muže, a meè ne èlovìka zžíøe jej; a utíkati bude pøed meèem, a nejudatnìjší jeho pod plat uvedeni budou. 9 A tak skála jeho pro strach zmizí, a knížata jeho korouhve dìsiti se budou, praví Hospodin, jehož jest oheò na Sionu a pec v Jeruzalémì.