1 V ten den zpívána bude píseò tato v zemi Judské: Mìsto máme pevné, sám Bùh spasením obdaøil zdi a valy jeho. 2 Otevøete brány, aꜜ vejde národ spravedlivý, ostøíhající všeliké pravdy. 3 Èlovìka spoléhajícího na tì ostøíháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá. 4 Doufejtež v Hospodina až na vìky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála vìèná. 5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, mìsta vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu. 6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných. 7 Cesta spravedlivého jest upøímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš. 8 Také na cestì soudù tvých, Hospodine, oèekáváme na tì; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tì patøí žádost duše. 9 Duše má touží po tobì v noci, nýbrž i duchem svým ve mnì ráno tì hledám. Nebo když soudové tvoji dìjí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského uèí se spravedlnosti. 10 Když se milost èiní bezbožnému, neuèí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávì èiní, a nehledí na dùstojnost Hospodinovu. 11 Hospodine, aèkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzøíꜜ a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohnìm ty nepøátely své sehltíš. 12 Nám, Hospodine, zpùsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo pøi nás, dìlal jsi pro dobré naše. 13 Hospodine, Bože náš, panovaliꜜ jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé). 14 Ale již zemøevše, neoživouꜜ, mrtví jsouc, nevstanouꜜ, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich. 15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, aè jsi jej byl vzdálil do všech konèin zemì. 16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával. 17 Jako tìhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, køièí v bolestech svých, tak jsme byli pøed tváøí tvou, Hospodine. 18 Poèali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpùsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského. 19 Oživouꜜ mrtví tvoji, tìla mrtvá má vstanou. Prociꜜte a prozpìvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš. 20 Ej lide mùj, vejdi do pokojù svých, a zavøi dvéøe své za sebou; schovej se na malièkou chvilku, dokudž nepøejde hnìv. 21 Nebo aj, Hospodin béøe se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích zemì, a odkryje zemì zbité své, a nebude pøikrývati více zmordovaných svých.