1 Hospodine, ty jsi Bùh mùj, vyvyšovati tì budu, a oslavovati budu jméno tvé; nebo jsi uèinil pøedivné vìci. Rady tvé zdávna uložené jsou vìrná pravda. 2 Nebo jsi obrátil mìsto v hromadu, mìsto hrazené v zøíceninu, paláce cizozemcù, aby nebyli mìstem, a na vìky aby nebyli zase staveni. 3 Protož ctíti tì budou lid silný, mìsta národù hrozných báti se tebe budou. 4 Nebo jsi byl hradem chudému, hradem nuznému v úzkosti jeho, útoèištìm pøed povodní, zastínìním pøed horkem; (nebo vzteklost ukrutníkù podvrátila by zed). 5 Hluèení cizozemcù jsi pøetrhl jako horkost v sucho, horkost stínem oblaku; zhouba ukrutných pøetržena. 6 I uèiní Hospodin zástupù všechnìm národùm na hoøe této hody z vìcí tuèných, hody z vína vystálého, z vìcí tuèných, mozk v sobì majících, z vína vystálého a uèištìného. 7 A zkazí na hoøe této zastøení, kteréž zastírá všecky lidi, a pøikrytí, jímž pøikryti jsou všickni národové. 8 Sehltí i smrt u vítìzství, a setøe Panovník Hospodin slzu s všeliké tváøi, a pohanìní lidu svého odejme ze vší zemì; (nebo Hospodin mluvil). 9 Proèež øekne v ten den: Aj, Bùh náš tento jest, oèekávaliꜜ jsme na nìj, a vysvobodil nás. Onꜜ jest Hospodin, jehož jsme oèekávali; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho. 10 Nebo odpoèine ruka Hospodinova na hoøe této, a mlácen bude Moáb na místì svém, jako vymlacována bývá pleva do hnoje. 11 A roztáhneꜜ ruce své u prostøed nìho, jako roztahuje ten, kterýž plyne k plování, a poníží pýchy jeho rameny rukou svých. 12 A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne, poníží a srazí na zem až do prachu.