1 Zpívati již budu milému svému píseò milého svého o vinici jeho: Vinici má milý mùj na vrchu úrodném. 2 Kterouž ohradil, a kamení z ní vybral, a vysadil ji vinným kmenem výborným, a ustavìl vìži u prostøed ní, také i pres udìlal v ní, a oèekával, aby nesla hrozny, ale vydala plané víno. 3 Nyní tedy, obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští, suïte medle mezi mnou a vinicí mou. 4 Což ještì èinìno býti mìlo vinici mé, ješto bych jí neuèinil? Proè, když jsem oèekával, aby nesla hrozny, plodila plané víno? 5 A protož oznámím vám, co já uèiním vinici své: Odejmu plot její, a pøijde na spuštìní; rozboøím hradbu její, i pøijde na pošlapání. 6 Zapustím ji, nebude øezána, ani kopána, i vzroste na ní bodláèí a trní; oblakùm také zapovím, aby nevydávali více na ni deštì. 7 Vinice zajisté Hospodina zástupù dùm Izraelský jest, a muži Judští révové milí jemu. Oèekával pak soudu, a aj, nátisk; spravedlnosti, a aj, køik. 8 Bìda vám, kteøíž pøipojujete dùm k domu, a pole s polem spojujete, tak že místa jiným není, jako byste sami rozsazeni byli k pøebývání u prostøed zemì. 9 V uši mé øekl Hospodin zástupù: Jistì žeꜜ domové mnozí zpustnou, velicí a krásní bez obyvatele budou. 10 Nadto deset dílcù vinièných vydá láhvici jednu, a semena chomer vydá efi. 11 Bìda tìm, kteøíž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají pøi tom do veèera, až je víno i rozpaluje. 12 A harfa, loutna a buben, a píšꜜalka, a víno bývá na hodech jejich; na skutky pak Hospodinovy nehledí, a díla rukou jeho nespatøují. 13 Protož v zajetí pùjde lid mùj, nebo jest bez umìní; a slavní jeho budou hladovití, a množství jeho žízní usvadne. 14 Proèež rozšíøilo i peklo hrdlo své, a rozedøelo nad míru ústa svá, i sstoupí do nìho slavní její a množství její, i hluk její, i ti, kteøíž se veselí v ní. 15 A tak sehnut bude èlovìk, a ponížen muž, a oèi pyšných sníženy budou, 16 Hospodin pak zástupù vyvýšen bude v soudu, a Bùh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti. 17 I pásti se budou beránkové podlé obyèeje svého, a ostatky tìch tuèných, navrátíce se, jísti budou. 18 Bìda tìm, kteøíž táhnou nepravost za provazy marnosti, a jako provazem u vozu høích; 19 Kteøíž øíkají: Nechaꜜ pospíší, a nemešká dílem svým, abychom vidìli, a nechaꜜ se pøiblíží, a pøijde rada toho Svatého Izraelského, abychom zvìdìli. 20 Bìda tìm, kteøíž øíkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za svìtlo, a svìtlo za tmu, pokládajíce hoøké za sladké, a sladké za hoøké. 21 Bìda tìm, kteøíž jsou moudøí sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní. 22 Bìda tìm, kteøíž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného; 23 Kteøíž ospravedlòují bezbožného pro dary, spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich. 24 Z té pøíèiny, jakož plamen ohnì zžírá strništì, a plevy plamen v nic obrací, tak koøen jejich bude jako shnilina, a kvìt jejich jako prach vzejde; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupù, a øeèí svatého Izraelského pohrdli. 25 Proèež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svùj, a vztáh ruku svou na nìj, porazil jej, tak že se hory zatøásly, a tìla mrtvá jejich jako hnùj u prostøed ulic. V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho, ale pøedce ruka jeho jest vztažená. 26 Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému, a zahvízdne naò od konèin zemì, a aj, rychle a prudce pøijde. 27 Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi; nebude døímati ani spáti, aniž se rozepne pás bedr jeho, aniž se strhá øemen obuví jeho. 28 Støely jeho ostré, a všecka luèištì jeho natažená; kopyta koòù jeho jako škøemen souzena budou, a kola jeho jako vichøice. 29 Øvání jeho jako øvání lva, a øváti bude jako lvíèata; a mumlati bude, a pochytí loupež a uteèe, aniž bude, kdo by vydøel. 30 A zvuèeti bude nad ním v ten den, jako zvuèí moøe. Tehdy pohledíme na zemi, a aj, mrákota a úzkost; nebo se i svìtlo zatmí pøi pohubení jejím.