1 Léta, kteréhož umøel král Uziáš, vidìl jsem Pána sedícího na trùnu vysokém a vyzdviženém, a podolek jeho naplòoval chrám. 2 Serafínové stáli nad ním. Šest køídel mìl každý z nich: dvìma zakrýval tváø svou, a dvìma pøikrýval nohy své, a dvìma létal. 3 A volal jeden k druhému, øíkaje: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupù, plná jest všecka zemì slávy jeho. 4 A pohnuly se podvoje veøejí od hlasu volajícího, a dùm plný byl dymu. 5 I øekl jsem: Bìda mnì, jižꜜ zahynu, proto že jsem èlovìk poškvrnìné rty maje, k tomu u prostøed lidu rty poškvrnìné majícího bydlím, a že krále Hospodina zástupù vidìly oèi mé. 6 I pøiletìl ke mnì jeden z serafínù, maje v ruce své uhel øeøavý, kleštìmi vzatý z oltáøe, 7 A dotekl se úst mých, a øekl: Aj hle, dotekl se uhel tento úst tvých; nebo odešla nepravost tvá, a høích tvùj shlazen jest. 8 Potom slyšel jsem hlas Pána økoucího: Koho pošli? A kdo nám pùjde? I øekl jsem: Aj já, pošli mne. 9 On pak øekl: Jdi, a rci lidu tomu: Slyšte slyšíce, a nerozumìjte, a hleïte hledíce, a nepoznávejte. 10 Zatvrï srdce lidu toho, a uši jeho zacpej, a oèi jeho zavøi, aby nevidìl oèima svýma, a ušima svýma neslyšel, a srdcem svým nerozumìl, a neobrátil se, a nebyl uzdraven. 11 A když jsem øekl: Až dokud, Pane? i odpovìdìl: Dokudž nezpustnou mìsta, tak aby nebylo žádného obyvatele, a domové, aby nebylo v nich žádného èlovìka, a zemì docela nezpustne, 12 A nevzdálí Hospodin všelikého èlovìka, a nebude dokonalého zpuštìní u prostøed zemì; 13 Dokudž ještì v ní nebude desateré zhouby, a teprv zkažena bude. Ale jakož ono jilmoví, a jako doubí onoho náspu podporou jest, tak símì svaté jest podpora její.