1 Vidìní Izaiáše syna Amosova, kteréž vidìl o Judovi a Jeruzalému, za dnù Uziáše, Jotama, Achasa a Ezechiáše, králù Judských. 2 Slyšte nebesa, a ušima pozoruj zemì, nebo Hospodin mluví: Syny jsem vychoval a vyvýšil, oni pak strhli se mne. 3 Vùl zná hospodáøe svého, a osel jesle pánù svých; Izrael nezná, lid mùj nesrozumívá. 4 Ach, národe høíšný, lide obtížený nepravostí, símì zlostníkù, synové nešlechetní, opustili Hospodina, pohrdli svatým Izraelským, odvrátili se zpìt. 5 Proè, èím více biti býváte, tím více se odvracujete? Všecka hlava jest neduživá, a všecko srdce zemdlené. 6 Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na nìm místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zahnojené, aniž se vytlaèuje, ani uvazuje, ani olejem zmìkèuje. 7 Zemì vaše spustla, mìsta vaše vypálena ohnìm; zemi vaši pøed vámi cizozemci zžírají, a v poušꜜ obracejí, tak jakž vše kazí cizozemci. 8 I zùstala dcera Sionská jako boudka na vinici, jako chaloupka v zahradì tykevné, a jako mìsto zkažené. 9 Byꜜ nám byl Hospodin zástupù jakkoli malièka ostatkù nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoøe podobni. 10 Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský: 11 K èemu jest mi množství obìtí vašich? dí Hospodin. Syt jsem zápalných obìtí skopcù a tukù krmných hovad, a krve volkù a beránkù a kozlù nejsem žádostiv. 12 Že pøicházíte, abyste se ukazovali pøede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali sínì mé? 13 Nepøinášejte více obìti oklamání. Kadìní v ohavnosti mám, novmìsícù a sobot a svolávání nemohu trpìti, (nepravost jest), ani shromáždìní. 14 Novmìsícù vašich a slavností vašich nenávidí duše má; jsou mi bøemenem, ustal jsem, nesa je. 15 Protož, když rozprostíráte ruce vaše, skrývám oèi své pøed vámi, a když množíte modlitbu, neslyším; ruce vaše krve plné jsou. 16 Umejte se, oèisꜜte se, odvrzte zlost skutkù vašich od oèí mých, pøestaòte zle èiniti. 17 Uète se dobøe èiniti, hledejte soudu, pozdvihnìte potlaèeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaòte vdovy. 18 Poïtež nu, a poukažme sobì, praví Hospodin: Budou-li høíchové vaši jako èervec dvakrát barvený, jako sníh zbìlejí; budou-li èervení jako šarlat, jako vlna budou. 19 Budete-li povolní a poslušní, dobré vìci zemì jísti budete. 20 Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meèe sežráni budete; nebo ústa Hospodinova mluvila. 21 Jak tì nevìstkou uèinìno to mìsto vìrné, plné soudu! Spravedlnost pøebývala v nìm, nyní pak vražedlníci. 22 Støíbro tvé obrátilo se v trùsky, víno tvé smíšeno s vodou. 23 Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodìjù, jeden každý z nich miluje dary, a dychtí po úplatcích; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají, a pøe vdovy pøed nì nepøichází. 24 Protož dí Pán, Hospodin zástupù, silný Izraelský: Aj, jáꜜ se potìším nad protivníky svými, a vymstím se nad nepøátely svými, 25 Když zase obrátím ruku svou na tì, až pøepálím doèista trùsky tvé, a odejmu všecken cín tvùj, 26 A obnovím soudce tvé tak jako na poèátku, a rádce tvé jako s prvu. A tu potom slouti budeš mìstem spravedlnosti, mìstem vìrným. 27 Sion v soudu vykoupen bude, a kteøíž zase uvedeni budou do nìho, v spravedlnosti. 28 Setøení pak pøestupníkù a nešlechetných v náhle pøijde, a kteøíž opouštìjí Hospodina, docela zahynou. 29 Nebo zahanbeni budete pro háje, po nichž jste toužili, a zastydíte se pro zahrady, kteréž jste sobì zvolili. 30 Budete zajisté jako dub, s nìhož lístí prší, a jako zahrada, v níž vody není. 31 I bude nejsilnìjší jako koudel, a uèinitel jeho jako jiskra; i bude to obé hoøeti spolu, a nebude žádného, ješto by uhasiti mohl.