1 Slovo, kteréž vidìl Izaiáš syn Amosùv o Judovi a Jeruzalému. 2 I stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní všickni národové. 3 A pùjdou lidé mnozí, øíkajíce: Poïte, a vstupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, a bude nás vyuèovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. 4 Onꜜ bude souditi mezi národy, a trestati bude lidi mnohé. I zkují meèe své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meèe, a nebudou se více uèiti boji. 5 Dome Jákobùv, poïtež, a choïme v svìtle Hospodinovì. 6 Ale ty jsi opustil lid svùj, dùm Jákobùv, proto že jsou naplnìni ohavnostmi národù východních, a jsou povìrní jako Filistinští, a smyšlínky cizozemcù že sobì libují. 7 K tomu naplnìna jest zemì jejich støíbrem a zlatem, tak že není konce pokladùm jejich; naplnìna jest zemì jejich i koòmi, vozùm pak jejich poètu není. 8 Naplnìna jest také zemì jejich modlami; klanìjí se dílu rukou svých, kteréž uèinili prstové jejich. 9 Klaní se obecný èlovìk, a ponižuje se i pøední muž; protož neodpouštìj jim. 10 Vejdi do skály, a skrej se v prachu pøed hrùzou Hospodinovou, pøed slávou dùstojnosti jeho. 11 Tuꜜ oèi vysoké èlovìka sníženy budou, a sklonìna bude vysokost lidská, ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den. 12 Nebo den Hospodina zástupù se blíží na každého pyšného a zpínajícího se, i na každého vyvýšeného, i bude ponížen, 13 I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené, i na všecky duby Bázanské, 14 I na všecky hory vysoké, i na všecky pahrbky vyvýšené, 15 I na všelikou vìži vysokou, i na všelikou zed pevnou, 16 I na všecky lodí moøské, i na všecka malování slibná. 17 A sehnuta bude pýcha èlovìka, a snížena bude vysokost lidská, ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den, 18 Modly pak docela vymizejí. 19 Tehdy pùjdou do jeskyní skal a do roklí zemì, pøed hrùzou Hospodinovou a slávou dùstojnosti jeho, když povstane, aby potøel zemi. 20 V ten den zavrže èlovìk modly své støíbrné a modly své zlaté, kterýchž mu nadìlali, aby se klanìl, totiž krtùm a netopýøùm. 21 I vejde do slují skal a do vysedlin jejich pøed hrùzou Hospodinovou, a pøed slávou dùstojnosti jeho, když povstane, aby potøel zemi. 22 Pøestaòtež doufati v èlovìku, jehož dýchání v chøípích jeho jest. Nebo zaè má jmín býti?