13
Když mluvíval Efraim, býval strach; vznešený byl v Izraeli, ale prohøešiv pøi Bálovi, tožꜜ umøel. A i nyní ještì pøedce høeší. Nebo dìlají sobì a slévají z støíbra svého podlé rozumu svého strašidla, ješto všecko to není než dílo øemeslníkù, o èemž øíkají: Lidé, kteøíž obìtují, telata aꜜ líbají. Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitøní, kteráž odchází, jako plevy vichøicí zachvácené z humna, a jako dým z komínu, Ješto já jsem Hospodin Bùh tvùj od vyjití z zemì Egyptské, a Boha kromì mne nepoznal jsi, aniž jest jiný vysvoboditel kromì mne. Jáꜜ jsem tì poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé. Dobré pastvy mìvše, nasyceni jsou, ale když se nasytili, pozdvihlo se srdce jejich, protož zapomenuli na mne. Proèež budu jim jako lítý lev, jako pardus vedlé cesty èíhati budu. Potkám se s nimi jako nedvìd osiøelý, a roztrhám všecko srdce jejich, a sežeru je tam jako lev, jako zvìø divoká roztrhující je. Z tebeꜜ jest zhouba tvá, ó Izraeli, ješto ve mnì všecka pomoc tvá. 10 Kdež jest král tvùj? Kdež jest? Nechꜜ tì zachová ve všech mìstech tvých. Aneb soudcové tvoji, o nichž jsi øekl: Dej mi krále a knížata? 11 Dal jsem tobì krále v hnìvì svém, a odjal jsem v prchlivosti své. 12 Svázánaꜜ jest nepravost Efraimova, schován jest høích jeho. 13 Bolesti rodièky pøijdou na nìj; jest syn nemoudrý, sic jinak nezùstával by tak dlouho v životì matky. 14 Z ruky hrobu vyplatím je, od smrti vykoupím je; budu zhoubcím tvým, ó smrti, budu zkažením tvým, ó hrobe, želení skryto bude od oèí mých. 15 Nebo on mezi bratøími ovoce ponese, aè prv pøijde vítr východní, vítr Hospodinùv od pouštì vstupující, a vysuší studnice jeho, osuší i vrchovištì jeho; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotù. 16 Zpuštìna bude Samaøí, proto že se protivila Bohu svému; od meèe padnou, dítky jejich zrozrážíny budou, a tìhotné ženy jejich zroztínány.