1 Když dítìtem byl Izrael, miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého. 2 Volali jich, oni tím více ucházeli pøed nimi, Bálùm obìtovali, a rytinám kadili, 3 Ješto jsem já na nohy stavìl Efraima, on pak bral je na lokty své; aniž znáti chtìli, že jsem já je uzdravoval. 4 Potahoval jsem jich provázky lidskými, provazy milování, a èinil jsem jim tak jako ti, kteøíž pozdvihují jha na èelistech hovádka, podávaje potravy jemu. 5 Nenavrátíꜜ se do zemì Egyptské, ale Assur bude králem jeho, proto že se nechtìli obrátiti. 6 Nadto bude trvati meè v mìstech jeho, a zkazí závory jeho, a sžíøe je pro rady jejich. 7 Nebo lid mùj ustrnul na odvrácení se ode mne, a aè ho k Nejvyššímu volají, však žádný ho neoslavuje. 8 Jakž bych tì vydal, ó Efraime? Jakž bych tì vydal, ó Izraeli? Kterak bych tì položil jako Adamu, podvrátil jako Seboim? Zkormouceno jest ve mnì srdce mé, ano i støeva slitování mých pohnula se. 9 Nevykonámꜜ prchlivosti hnìvu svého, nezkazím více Efraima; nebo jsem já Bùh silný, a ne èlovìk, u prostøed tebe svatý, aniž pøitáhnu na mìsto. 10 I pùjdou za Hospodinem øvoucím jako lev; on zajisté øváti bude, tak že s strachem pøibìhnou synové od moøe. 11 S strachem pobìhnou jako ptactvo z Egypta, a jako holubice z zemì Assyrské, i osadím je v domích jejich, dí Hospodin. 12 Obklíèili mne Efraimští lží, a dùm Izraelský lstí, když ještì Juda panoval s Bohem silným, a s svatými vìrný byl.