1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý tìch vìcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obìtují, obìtmi nikdy nemùž pøistupujících dokonalých uèiniti. 2 Sic jinak zdaliž by již nepøestaly obìtovány býti, protože by již nemìli žádného svìdomí z høíchu ti, jenž obìtují, jsouce jednou oèištìni? 3 Ale pøi tìch obìtech pøipomínání høíchù dìje se každého roku. 4 Neboꜜ možné není, aby krev býkù a kozlù shladila høíchy. 5 Protož vcházeje na svìt, dí: Obìtí a darù nechtìl jsi, ale tìlo jsi mi zpùsobil. 6 Zápalných obìtí, ani obìtí za høích jsi neoblíbil. 7 Tehdy øekl jsem: Aj, jduꜜ, (jakož v knihách psáno jest o mnì), abych èinil, ó Bože, vùli tvou. 8 Povìdìv napøed: Že obìtí a darù, a zápalù, i obìtí za høích, (kteréž se podle Zákona obìtují), nechtìl jsi, aniž jsi jich oblíbil, 9 Tehdy øekl: Aj, jduꜜ, (jakož v knihách psáno jest o mnì) abych èinil, ó Bože, vùli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. 10 V kteréžto vùli posvìceni jsme skrze obìtování tìla Ježíše Krista jednou. 11 A všeliký zajisté knìz pøístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné èasto obìtuje obìti, kteréž nikdy nemohou odjíti høíchù. 12 Ale tento, jednu obìt obìtovav za høíchy, vždycky sedí na pravici Boží, 13 Již dále oèekávaje, až by položeni byli nepøátelé jeho za podnož noh jeho. 14 Nebo jednou obìtí dokonalé uèinil na vìky ty, kteøíž posvìceni bývají. 15 Svìdèíꜜ pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve povìdìv: 16 Tatoꜜ jest smlouva, kterouž uèiním s nimi po tìch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, 17 Za tím øekl: A na høíchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. 18 Kdežꜜ pak jest odpuštìní jich, neníꜜ potøebí více obìti za høích. 19 Majíce tedy, bratøí, plnou svobodu k vjíti do svatynì skrze krev Ježíšovu, 20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám zpùsobil skrze oponu, to jest tìlo své, 21 A majíce knìze velikého nad domem Božím, 22 Pøistupmež s pravým srdcem, v plné jistotì víry, oèištìná majíce srdce od svìdomí zlého, 23 A umyté tìlo vodou èistou, držmež nepochybné vyznání nadìje; (nebo vìrnýꜜ jest ten, kterýž zaslíbil.) 24 A šetøme jedni druhých, k roznìcování se v lásce a dobrých skutcích, 25 Neopouštìjíce spoleèného shromáždìní našeho, jako nìkteøí obyèej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, èímž více vidíte, že se ten den pøibližuje. 26 Nebo jestliže bychom dobrovolnì høešili po pøijetí známosti pravdy, nezùstávalo by již více obìti za høíchy, 27 Ale hrozné nìjaké oèekáváni soudu, a ohnì prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. 28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvìma neb tømi svìdky umírá. 29 Což se vám zdá, jak pøísnìjšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvìcen, za nehodnou drahého vážení by mìl, a duchu milosti potupu uèinil? 30 Známeꜜ zajisté toho, jenž øekl: Mnì pomsta, já odplatím, praví Pán. A opìt: Pán souditi bude lid svùj. 31 Hroznéꜜ jest upadnouti v ruce Boha živého. 32 Rozpomeòtež se pak na pøedešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozlièných utrpení snášeli jste, 33 Buïto když jste byli i pohanìními i ssouženími jako divadlo uèinìni, buïto úèastníci uèinìni byvše tìch, kteøíž tak zmítáni byli. 34 Nebo i vìzení mého èitelni jste byli, a rozchvátání statkù svých s radosti jste strpìli, vìdouce, že v sobì máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. 35 Protož neodmítejtež od sebe smìlé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. 36 Než potøebíꜜ jest vám trpìlivosti, abyste vùli Boží èiníce, dosáhli zaslíbení. 37 Nebo ještì velmi, velmi malièko, a aj, ten, kterýž pøijíti má, pøijde, a nebudeꜜ meškati. 38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobì duše má v nìm. 39 Ale myꜜ nejsme pobìhlci k zahynutí, ale vìøící k získání duše.