1 Mìlaꜜ pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni svìtskou. 2 Nebo udìlán byl stánek první, v kterémž byl svícen, a stùl, a posvátní chlebové, a ten sloul svatynì. 3 Za druhou pak oponou byl stánek, kterýž sloul svatynì svatých, 4 Zlatou maje kadidlnici, a truhlu smlouvy, všudy obloženou zlatem, kdežto bylo vìderce zlaté, mající v sobì mannu, a hùl Aronova, kteráž byla zkvetla, a dsky zákona, 5 Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy, zastìòujíci slitovnici. O kterýchž vìcech není potøebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštnì. 6 To vše když tak jest zøízeno, do prvního stánku vždycky vcházejí knìží, služby vykonávajíce, 7 Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší knìz, ne bez krve, kterouž obìtuje sám za sebe, i za lidské nevìdomosti. 8 Èímž Duch svatý ukazuje to, že ještì nebyla zjevena cesta k svatyni, dokudž první stánek trval. 9 Kterýž byl podobenstvím na ten pøítomný èas, v nìmžto darové a obìti se obìtují, kteréž nemohou dokonalého v svìdomí uèiniti toho, kdož obìtuje, 10 Toliko v pokrmích a v nápojích, a v rozlièných umýváních a ospravedlòováních tìlesných, až do èasu napravení, záležející. 11 Ale Kristus pøišed, nejvyšší knìz budoucího dobrého, skrze vìtší a dokonalejší stánek, ne rukou udìlaný, to jest ne tohoto stavení, 12 Ani skrze krev kozlù a telat, ale skrze svou vlastní krev, všel jednou do svatynì, vìèné vykoupení nalezl. 13 Nebo jestližeꜜ krev býkù a kozlù, a popel jalovice, pokropující poskvrnìných, posvìcuje jich k oèištìní tìla, 14 Èím více krev Kristova, kterýžto skrze Ducha vìèného samého sebe obìtoval nepoškvrnìného Bohu, oèistí svìdomí vaše od skutkù mrtvých k sloužení Bohu živému? 15 A pro tu pøíèinu nové smlouvy prostøedník jest, aby, když by smrt mezi to vkroèila k vyplacení pøestoupení tìch, kteráž byla za první smlouvy, zaslíbení vìèného dìdictví pøijali ti, jenž jsou povoláni. 16 Nebo kdež se dìje kšaft, potøebí jest, aby k tomu smrt pøikroèila toho, kdož èiní kšaft. 17 Kšaft zajisté tìch, kteøíž zemøeli, pevný jest, ponìvadž ještì nemá moci, dokudž živ jest ten, jenž kšaft èinil. 18 Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvìcován. 19 Nebo když Mojžíš všecka pøikázaní podle Zákona všemu lidu pøedložil, vzav krev telat a kozlù, s vodou a s vlnou èervenou a s yzopem, tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil, 20 Øka: Tatoꜜ jest krev Zákona, kterýž vám Bùh vydal. 21 Ano i stánku i všech nádob k službì náležitých rovnì též krví pokropil. 22 A témìø všecko podle Zákona krví oèišꜜováno bývá, a bez krve vylití nebývá odpuštìní vin. 23 Protož potøebí bylo, aby vìcí nebeských pøíkladové tìmi vìcmi oèišꜜováni byli, nebeské pak vìci lepšími obìtmi, nežli jsou ty. 24 Neboꜜ nevšel Kristus do svatynì rukou udìlané, kteráž by byla pøíklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právì v nebe všel, aby nyní pøítomný byl tváøi Boží za nás. 25 Ne aby èastokrát obìtoval sebe samého, jako nejvyšší knìz vcházel do svatynì každý rok se krví cizí, 26 (Sic jinak byl by musil èastokrát trpìti od poèátku svìta,) ale nyní jednou pøi skonání vìkù, na shlazení høícha skrze obìtování sebe samého, zjeven jest. 27 A jakož uloženo lidem jednou umøíti, a potom bude soud, 28 Tak i Kristus jednou jest obìtován, k shlazení mnohých lidi høíchù; podruhé pak bez høíchu ukáže se tìm, kteøíž ho èekají k spasení.