1 A protož, bratøí svatí, povolání nebeského úèastníci, spatøujte apoštola a nejvyššího knìze vyznání našeho, Krista Ježíše, 2 Vìrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl vìrný ve všem domì jeho. 3 Tím vìtší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, èím vìtší má èest stavitel nežli sám dùm. 4 Nebo všeliký dùm ustaven bývá od nìkoho, ten pak, kdož všecky tyto vìci ustavìl, Bùh jest. 5 A Mojžíš zajisté vìrný byl v celém domì jeho, jako služebník, na osvìdèení toho, což potom mìlo mluveno býti. 6 Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dùm my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu nadìje až do konce pevnou zachováme. 7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, 8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako pøi onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti; 9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliꜜ jsou mne, a vidìli skutky mé po ètyøidceti let. 10 Protož hnìviv jsem byl na pokolení to, a øekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých. 11 Takže jsem pøisáhl v hnìvì svém, že nevejdou v odpoèinutí mé. 12 Viztež, bratøí, aby snad v nìkom z vás nebylo srdce zlé, a nevìrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého. 13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby nìkdo nebyl zatvrzen oklamáním høícha. 14 Úèastníci zajisté Krista uèinìni jsme, jestliže však ten poèátek podstaty až do konce pevný zachováme. 15 Protož dokudž se øíká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako pøi onom popouzení Boha. 16 Nebo nìkteøí slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše. 17 Na které se pak hnìval ètyøidceti let? Zdali ne na ty, kteøíž høešili, jejichžto tìla padla na poušti? 18 A kterým zapøisáhl, že nevejdou do odpoèinutí jeho? Však tìm, kteøíž byli neposlušní. 19 A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevìru.