1 Bojmež se tedy, aby snad opustì zaslíbení o vjití do odpoèinutí jeho, neopozdil se nìkdo z vás. 2 Nebo i nám zvìstováno jest, jako i onìmno, ale neprospìla jim øeè slyšená, nepøipojená k víøe, když slyšeli. 3 Neboꜜ vcházíme v odpoèinutí my, kteøíž jsme uvìøili, jakož øekl: Protož jsem pøisáhl v hnìvì svém, žeꜜ nevejdou v odpoèinutí mé, aèkoli dávno odpoèinul Bùh, hned po vykonání skutkù od ustanovení svìta. 4 Nebo povìdìl na jednom místì o sedmém dni takto: I odpoèinul Bùh dne sedmého ode všech skutkù svých. 5 A tuto zase: Že nevejdou v odpoèinutí mé. 6 A ponìvadž vždy na tom jest, že nìkteøí mají vjíti do nìho, a ti, kterýmž prvé zvìstováno jest, nevešli pro svou nevìru, 7 Opìt ukládá den jakýsi, Dnes, pravì skrze Davida, po takovém èasu, jakož øeèeno jest, Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých. 8 Nebo byꜜ byl Jozue v odpoèinutí je uvedl, nebylꜜ by potom mluvil o jiném dni. 9 A protož zùstáváꜜ svátek lidu Božímu. 10 Neb kdožkoli všel v odpoèinutí jeho, takéꜜ i on odpoèinul od skutkù svých, jako i Bùh od svých. 11 Snažmež se tedy vjíti do toho odpoèinutí, aby nìkdo neupadl v týž pøíklad nedovìry. 12 Živáꜜ jest zajisté øeè Boží a mocná, a pronikavìjší nad všeliký meè na obì stranì ostrý, a dosahujeꜜ až do rozdìlení i duše i ducha i kloubù i mozku v kostech, a rozeznává myšlení i mínìní srdce. 13 A neníꜜ žádného stvoøení, kteréž by nebylo zjevné pøed oblièejem jeho, nýbrž všecky vìci jsou nahé a odkryté oèima toho, o kterémž jest øeè naše. 14 Protož majíce nejvyššího knìze velikého, kterýžto pronikl nebesa, Ježíše Syna Božího, držmež vyznání naše. 15 Nebo nemáme nejvyššího knìže, kterýž by nemohl èitedlen býti mdlob našich, ale zkušeného ve všem nám podobnì, kromì høíchu. 16 Pøistupmež tedy smìle s doufáním k trùnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v èas pøíhodný.