1 Rozkázal pak tomu, kterýž spravoval dùm jeho, øka: Naplò pytle mužù tìch potravou, co by jen unésti mohli; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch. 2 A koflík mùj, koflík støíbrný, vlož na vrch do pytle mladšího s penìzi jeho za obilí. I uèinil podlé øeèi Jozefovy, kterouž mluvil. 3 Ráno pak propuštìni jsou ti muži, oni i oslové jejich. 4 A když vyšli z mìsta, a nedaleko ještì byli, øekl Jozef správci domu svého: Vstaò, hoò muže ty, a dohonì se jich, mluv k nim: Proèež jste se odplatili zlým za dobré? 5 Zdaliž to není ten koflík, z kteréhož píjí pán mùj? A z tohoꜜ on jistým zkušením pozná, jací jste vy. Zle jste uèinili, co jste uèinili. 6 Tedy dohoniv se jich, mluvil jim slova ta. 7 Kteøížto odpovìdìli jemu: Proè mluví pán mùj taková slova? Odstup od služebníkù tvých, aby co takového uèinili. 8 A my ty peníze, kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých, pøinesli jsme tobì zase z zemì Kananejské; jakž bychom tedy krásti mìli z domu pána tvého støíbro neb zlato? 9 U koho z služebníkù tvých nalezeno bude, nechžꜜ umøe ten; a my také budeme pána tvého služebníci. 10 I øekl: Nu dobøe, nechꜜ jest podlé øeèi vaší. U koho se nalezne, ten bude mým služebníkem, a vy budete bez viny. 11 Protož rychle každý složil pytel svùj na zem, a rozvázal každý pytel svùj. 12 I pøehledával, od staršího poèal, a na mladším pøestal; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu. 13 Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý bøímì na osla svého, a vrátili se do mìsta. 14 I pøišel Juda s bratøími svými do domu Jozefova, (on pak ještì tam byl,) a padli pøed ním na zemi. 15 I dí jim Jozef: Jakýž jest to skutek, který jste uèinili? Zdaž nevíte, že takový muž, jako jsem já, umí poznati? 16 Tedy øekl Juda: Což díme pánu svému? co mluviti budeme? a èím se ospravedlníme? Bùhꜜ jest našel nepravost služebníkù tvých. Aj, služebníci jsme pána svého, i my i ten, u nìhož nalezen jest koflík. 17 Odpovìdìl Jozef: Odstup ode mne, abych to uèinil. Muž, u nìhož nalezen jest koflík, ten bude mým služebníkem; vy pak jdìte u pokoji k otci svému. 18 I pøistoupil k nìmu Juda a øekl: Slyš mne, pane mùj. Prosím, nechažꜜ promluví služebník tvùj slovo v uši pána svého, a nehnìvej se na služebníka svého; nebo jsi ty jako sám Farao. 19 Pán mùj ptal se služebníkù svých, øka: Máte-li otce, neb bratra? 20 A odpovìdìli jsme pánu mému: Máme otce starého, a pachole v starosti jeho zplozené malé, jehož bratr umøel, a on sám pozùstal po mateøi své, a otec jeho miluje jej. 21 I øekl jsi služebníkùm svým: Pøiveïte ho ke mnì, a pohledím na nìj. 22 A øekli jsme pánu mému: Nemùžeꜜ pachole opustiti otce svého; nebo opustí-li otce svého, on umøe. 23 Ty pak øekl jsi služebníkùm svým: Nepøijde-li bratr váš mladší s vámi, nepokoušejte se více vidìti tváøi mé. 24 I stalo se, když jsme se vrátili k služebníku tvému, otci mému, a jemu vypravovali slova pána svého, 25 Že øekl otec náš: Jdìte zase, nakupte nám nìco potravy. 26 Odpovìdìli jsme: Nemùžeme jíti, než bude-li bratr náš mladší s námi, tedy pùjdeme; nebo bychom nemohli vidìti tváøi toho muže, nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi. 27 I øekl nám služebník tvùj, otec mùj: Vy víte, že dva toliko syny porodila mi žena má. 28 A vyšel jeden ode mne, o nìmž jsem pravil: Jistì roztrhán jest, a nevidìl jsem ho dosavad. 29 Vezmete-li i tohoto ode mne, a pøišlo by na nìj nìco zlého, tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu. 30 Tak tedy, když pøijdu k služebníku tvému, otci svému, a pacholete nebude s námi, (ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto): 31 Pøijde na to, když uzøí, že pacholete není, umøe; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého, otce svého, s žalostí do hrobu. 32 Nebo služebník tvùj slíbil za pachole, abych je vzal od otce svého, øka: Jestliže ho nepøivedu zase k tobì, tedy vinen budu høíchem otci mému po všecky dny. 33 Protož nyní nechꜜ zùstane, prosím, služebník tvùj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému, a pachole aꜜ vstoupí s bratry svými. 34 Nebo jak bych já vstoupil k otci svému, kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou? Leè bych chtìl vidìti trápení, kteréž by pøišlo na otce mého.