1 Byl pak hlad veliký v krajinì té. 2 I stalo se, když vytrávili obilí, kteréž pøinesli z Egypta, že øekl k nim otec jejich: Jdìte zase, a nakupte nám nìco potravy. 3 I mluvil k nìmu Juda tìmito slovy: Velice se zaøekl muž ten, øka: Neuzøíte tváøi mé, nebude-li bratr váš s vámi. 4 Jestliže pošleš bratra našeho s námi, pùjdeme a nakoupíme tobì potravy; 5 Pakli nepošleš, nepùjdeme. Nebo povìdìl nám muž ten: Neuzøíte tváøi mé, nebude-li bratr váš s vámi. 6 I øekl Izrael: Proè jste mi tak zle uèinili, oznámivše muži tomu, že máte ještì bratra? 7 Odpovìdìli: Pilnì vyptával se muž ten na nás, i na rod náš, mluvì: Jest-li živ ještì otec váš? Máte-li bratra? A dali jsme mu zprávu na ta slova. Zdaž jsme to jak vìdìti mohli, že dí: Pøiveïte bratra svého? 8 I øekl Juda Izraelovi, otci svému: Pošli to pachole se mnou, a vstanouce, pùjdeme, abychom živi byli, a nezemøeli, i my, i ty, i maliècí naši. 9 Já slibuji za nìj; z ruky mé vyhledávej ho. Jestliže nepøivedu ho k tobì, a nepostavím ho pøed tebou, vinen budu høíchem tobì po všecky dny. 10 A kdybychom byli neprodlévali, jistì již bychom se byli dvakrát vrátili. 11 I øekl jim Izrael otec jejich: Jestližeꜜ tak býti musí, uèiòtež toto: Nabeøte nejvzácnìjších užitkù zemì do nádob svých, a doneste muži tomu dar, nìco kadidla, a trochu strdi, a vonných vìcí a mirry, daktylù a mandlù. 12 Peníze také dvoje vezmìte v ruce své, a peníze vložené na vrch do pytlù vašich zase doneste v rukou svých; snad z omýlení to pøišlo. 13 Bratra svého také vezmìte, a vstanouce, jdìte zase k muži tomu. 14 A Bùh silný všemohoucí dejž vám najíti milost pøed mužem tím, aꜜ propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina. Jáꜜ pak zbaven jsa synù, jako osiøelý budu. 15 Tedy vzali muži ti dar ten, a dvoje peníze vzali v ruce své, a Beniamina; a vstavše, sstoupili do Egypta, a postavili se pøed Jozefem. 16 Vida pak Jozef Beniamina s nimi, øekl tomu, kterýž spravoval dùm jeho: Uveï tyto muže do domu, a zabí hovado a pøiprav; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni. 17 I uèinil muž ten, jakž rozkázal Jozef, a uvedl ty lidi do domu Jozefova. 18 Báli se pak muži ti, když uvedeni byli do domu Jozefova, a øekli: Pro ty peníze, kteréž prvé vloženy byly do pytlù našich, sem uvedeni jsme, aby obvinì, oboøil se na nás, a vzal nás za služebníky i osly naše. 19 A pøistoupivše k muži tomu, kterýž spravoval v domì Jozefovì, mluvili k nìmu ve dveøích domu, 20 A øekli: Slyš mne, pane mùj. Pøišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav. 21 I pøihodilo se, když jsme do hospody pøišli, a rozvazovali pytle své, a aj, peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho, peníze naše podlé váhy své; a pøinesli jsme je zase v rukou svých. 22 Jiné také peníze pøinesli jsme v rukou svých, abychom nakoupili potravy; nevíme, kdo jest zase vložil peníze naše do pytlù našich. 23 A on odpovìdìl: Mìjte o to pokoj, nebojte se. Bùh váš, a Bùh otce vašeho dal vám poklad do pytlù vašich; penízeꜜ jsem vaše já pøijal. I vyvedl k nim Simeona. 24 Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova, dal jim vody, aby umyli nohy své, dal také obrok oslùm jejich. 25 Mezi tím pøipravili dar ten, dokudž nepøišel Jozef v poledne; nebo slyšeli, že by tu mìli jísti chléb. 26 Tedy pøišel Jozef domù. I pøinesli mu dar, kterýž mìli v rukou svých, a klanìli se jemu až k zemi. 27 I ptal se jich, jak se mají, a øekl: Zdráv-liž jest otec váš starý, o nìmž jste pravili? Živ-li jest ještì? 28 Kteøížto odpovìdìli: Zdráv jest služebník tvùj otec náš, a ještì živ jest. A sklánìjíce hlavy, poklonu mu èinili. 29 Pozdvih pak oèí svých, vidìl Beniamina bratra svého, syna matky své, a øekl: Tento-li jest bratr váš mladší, o nìmž jste mi pravili? I øekl: Uèiniž Bùh milost s tebou, synu mùj! 30 Tedy pospíšil Jozef, (nebo pohnula se støeva jeho nad bratrem jeho,) a hledal, kde by mohl plakati; a všed do pokoje, plakal tam. 31 Potom umyv tváø svou, vyšel zase, a zdržoval se, a øekl: Klaïte chléb. 32 I kladli jemu zvláštì, a jim obzvláštì, Egyptským také, kteøíž s ním jídali, obzvláštnì; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba, proto že to ohavnost jest Egyptským. 33 Tedy sedìli proti nìmu, prvorozený podlé prvorozenství svého, a mladší podlé mladšího vìku svého. I divili se muži ti vespolek. 34 A bera jídlo pøed sebou, podával jim; Beniaminovi pak dostalo se pìtkrát více než jiným. I hodovali a hojnì se s ním napili.