1 Tedy Jákob vstav, odšel do zemì východní. 2 A pohledìv, uzøel studnici v poli a tøi stáda ovcí, ana se složila pøi ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. 3 Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas pøivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. 4 Tedy øekl jim Jákob: Bratøí moji, odkud jste? Kteøížto odpovìdìli: Jsme z Cháran. 5 I øekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni øekli: Známe. 6 I dí opìt k nim: Dobøe-li se má? Odpovìdìli: Dobøe, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. 7 Tedy øekl: Však ještì daleko do veèera, aniž ještì èas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jdìte, paste. 8 A oni odpovìdìli: Nemùžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. 9 Když on ještì mluvil s nimi, pøišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. 10 Tedy Jákob uzøev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, pøistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. 11 A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal. 12 Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona pøibìhši, oznámila to otci svému. 13 I stalo se, když Lában uslyšel povìst o Jákobovi, synu sestry své, že vybìhl proti nìmu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech tìch vìcech. 14 Jemužto odpovìdìl Lában: Jistì kost má a tìlo mé jsi. I zùstal s ním pøes celý mìsíc. 15 Tedy øekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr mùj, darmo mi sloužiti budeš? Povìz mi, jaká má býti mzda tvá? 16 (Mìl pak Lában dvì dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel. 17 Než Lía mìla oèi mdlé, ale Ráchel byla pìkné postavy a krásné tváøi. 18 I miloval Jákob Ráchel.) Øekl tedy: Buduꜜ sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. 19 Odpovìdìl Lában: Lépeꜜ jest, abych ji tobì dal, nežli bych ji dal muži jinému; zùstaniž se mnou. 20 Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo pøed oèima jeho jako nìco málo dnù, proto že laskav byl na ni. 21 Potom øekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplnìni jsou dnové moji, abych všel k ní. 22 Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a uèinil hody. 23 U veèer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k nìmu; a on všel k ní. 24 Dal také Lában Zelfu dìvku svou Líe, dceøi své, za služebnici. 25 A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I øekl k Lábanovi: Což jsi mi to uèinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Proèežs mne tedy oklamal? 26 Odpovìdìl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší døíve, než prvorozená. 27 Vyplò týden této; dámeꜜ potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještì sedm let jiných. 28 I udìlal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku. 29 Dal také Lában Ráchel, dceøi své, Bálu, dìvku svou za služebnici. 30 Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u nìho ještì sedm let jiných. 31 Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevøel život její; a Ráchel nechal neplodné. 32 Tedy poèala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo øekla: Jistì vidìl Hospodin trápení mé; jižꜜ nyní milovati mne bude muž mùj. 33 I poèala opìt a porodila syna, a øekla: Jistì uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon. 34 A opìt poèala a porodila syna, a øekla: Již nyní pøipojí se ke mnì muž mùj, nebo jsem mu porodila tøi syny. Z té pøíèiny nazváno jest jméno jeho Léví. 35 I poèala ještì a porodila syna, a øekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Proèež nazvala jméno jeho Juda; i pøestala roditi.