1 Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a pøikázal mu, øka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských. 2 Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobì odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého. 3 A Bùh silný všemohoucí požehnejž tobì, a dejžꜜ zrùst, a rozmnožiž tì, abys byl v zástup mnohého lidu. 4 A dejž tobì požehnání Abrahamovo, tobì i semeni tvému s tebou, abys dìdiènì obdržel zemi, v níž pohostinu jsi, kterouž dal Bùh Abrahamovi. 5 I odeslal Izák Jákoba, kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského, bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau. 6 Vida pak Ezau, že požehnání dal Izák Jákobovi, a že ho odeslal do Pádan Syrské, aby sobì odtud vzal manželku, a že, když mu požehnání dával, pøikázal mu, øka: Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských; 7 A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské; 8 Vida také Ezau, že dcery Kananejské tìžké byly v oèích Izákovi otci jeho: 9 Tedy odšel Ezau k Izmaelovi, a mimo prvnìjší ženy své, pojal sobì za ženu Mahalat, dceru Izmaele, syna Abrahamova, sestru Nabajotovu. 10 Vyšed pak Jákob z Bersabé, šel do Cháran. 11 I trefil na jedno místo, na kterémžto zùstal pøes noc, (nebo slunce již bylo zapadlo,) a nabrav kamení na místì tom, položil pod hlavu svou, a spal na témž místì. 12 I vidìl ve snách, a aj, žebøík stál na zemi, jehožto vrch dosahal nebe; a aj, andìlé Boží vstupovali a sstupovali po nìm. 13 A aj, Hospodin stál nad ním, a øekl: Já jsem Hospodin, Bùh Abrahama otce tvého, a Bùh Izákùv; zemi tu, na kteréž ty spíš, tobì dám a semeni tvému. 14 A bude símì tvé jako prach zemì; nebo rozmùžeš se k západu, i k východu, na pùlnoci, i ku poledni; nad to požehnány budou v tobì všecky èeledi zemì, a v semeni tvém. 15 A aj, já jsem s tebou, a ostøíhati tì budu, kamžkoli pùjdeš, a pøivedu tì zase do zemì této; nebo neopustím tebe, až i uèiním, což jsem mluvil tobì. 16 Procítiv pak Jákob ze sna svého, øekl: V pravdì Hospodin jest na místì tomto, a já jsem nevìdìl. 17 (Nebo zhroziv se, øekl: Jak hrozné jest místo toto! Není jiného, jediné dùm Boží, a tu jest brána nebeská.) 18 Vstav pak Jákob ráno, vzal kámen, kterýž byl podložil pod hlavu svou, a postavil jej na znamení pamìtné, a polil jej svrchu olejem. 19 Protož nazval jméno místa toho Bethel, ješto prvé to mìsto sloulo Lùza. 20 Zavázal se také Jákob slibem, øka: Jestliže Bùh bude se mnou, a ostøíhati mne bude na cestì této, kterouž já jdu; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k odìvu, 21 A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého, a bude mi Hospodin za Boha: 22 Kámen tento, kterýž jsem postavil na památku, bude domem Božím; a ze všech vìcí, kteréž mi dáš, desátky spravedlivì tobì dám.