1 Pøišli pak dva andìlé do Sodomy u veèer, a Lot sedìl v bránì Sodomské. Kteréžto když uzøel, vstav, šel jim v cestu a sklonil se tváøí až k zemi. 2 A øekl: Aj, prosím páni moji, uchylte se nyní do domu služebníka svého, a zùstaòte pøes noc; umyjete také nohy své a ráno vstanouce, pùjdete cestou svou. Oni pak odpovìdìli: Nikoli, ale pøenocujeme na ulici. 3 Ale když on je velmi nutil, obrátivše se k nìmu, vešli do domu jeho. I udìlal jim hody, a napekl chlebù pøesných, i jedli. 4 Prvé pak než lehli, muži mìsta toho, muži Sodomští, osuli se vùkol domu toho, od mladého až do starého, všecken lid odevšad. 5 I volali na Lota, a øekli jemu: Kde jsou ti muži, kteøíž pøišli k tobì v noci? Vyveï je k nám, aꜜ je poznáme. 6 I vyšel k nim Lot ven, a zavøel po sobì dvéøe. 7 A øekl: Prosím, bratøí moji, neèiòte zlého. 8 Aj, mám teï dvì dcery, kteréžto nepoznaly muže; vyvedu je nyní k vám, èiòte s nimi, jak se vám líbí; toliko mužùm tìmto nic neèiòte, ponìvadž vešli pod stín støechy mé. 9 I øekli: Odejdi tam! A mluvili: Sám se dostal sem pohostinu, a chce nás souditi? Nyní tobì hùø udìláme, než jim. I oboøili se násilnì na muže toho, totiž na Lota, a pøistoupili, aby vylomili dvéøe. 10 Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou, a uvedli Lota k sobì do domu, a dvéøe zavøeli. 11 A ty muže, kteøíž byli pøede dveømi domu, ranili slepotou velikou, od nejmenšího až do nejvìtšího, tak že ustali, hledajíce dveøí. 12 I øekli muži k Lotovi: Máš-li ještì zde koho, buï zetì neb syny své, neb dcery své, i všecko, což máš v mìstì, vyveï z místa tohoto. 13 Nebo zkazíme místo toto, proto že se velmi rozmohl køik jejich pøed Hospodinem, a poslal nás Hospodin, abychom zkazili je. 14 Vyšed tedy Lot, mluvil k zeꜜùm svým, kteøíž již mìli pojímati dcery jeho, a øekl: Vstaòte, vyjdìte z místa tohoto, nebo zkazí Hospodin mìsto toto. Ale zdálo se zeꜜùm jeho, jako by žertoval. 15 A když zasvitávalo, nutili andìlé Lota, økouce: Vstaò, vezmi ženu svou a dvì dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstì mìsta. 16 A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za mìstem. 17 A stalo se, když je vedli ven, øekl jeden: Zachovejž život svùj, neohlédej se zpìt, ani se zastavuj na vší této rovinì; ujdi na horu, abys nezahynul. 18 I øekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji. 19 Aj, nyní nalezl služebník tvùj milost pøed oèima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi uèinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáꜜ nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umøel bych. 20 Hle, teï jest toto mìsto blízko, do nìhož bych utekl, a toꜜ jest malé; prosím, nechꜜ tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má. 21 I øekl k nìmu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této vìci, abych nepodvrátil mìsta toho, o nìmž jsi mluvil. 22 Pospìšiž, ujdi tam; neboꜜ nebudu moci uèiniti nièehož, dokudž tam nedojdeš. A z té pøíèiny nazváno jest jméno mìsta toho Ségor. 23 Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor. 24 A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohnìm od Hospodina s nebe. 25 A podvrátil ta mìsta i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele tìch mìst, i všecko, což roste z zemì. 26 I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný. 27 Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál pøed Hospodinem. 28 A pohledìv k Sodomì a Gomoøe, i na všecku zemi té roviny, uzøel, a aj, vystupoval dým z zemì té, jako dým z vápenice. 29 Stalo se tedy, když kazil Bùh mìsta té roviny, že se rozpomenul Bùh na Abrahama, a vytrhl Lota z prostøedku podvrácení, když podvracel mìsta, v nichž bydlil Lot. 30 Potom vyšel Lot z Ségor, a bydlil na hoøe té, a obì dvì dcery jeho s ním; nebo nesmìl bydliti v Ségor. I bydlil v jeskyni s obìma dcerami svými. 31 I øekla prvorozená k mladší: Otec náš jest již starý, a není žádného muže na zemi, ješto by všel k nám podlé obyèeje vší zemì. 32 Poï, dejme píti otci našemu vína, a spìme s ním, abychom zachovaly z otce našeho símì. 33 I daly píti otci svému vína té noci; a všedši prvorozená, spala s otcem svým, kterýžto necítil, ani když lehla, ani když vstala. 34 Nazejtøí pak øekla prvorozená k mladší: Aj, spala jsem vèerejší noci s otcem svým; dejme mu píti vína ještì této noci; potom vejduc, spi s ním, a zachovejme símì z otce našeho. 35 I daly píti ještì té noci otci svému vína; a vstala ta mladší, a spala s ním; on pak necítil, ani když ona lehla, ani když vstala. 36 A tak poèaly obì dcery Lotovy z otce svého. 37 I porodila prvorozená syna, a nazvala jméno jeho Moáb; onꜜ jest otec Moábských až do dnešního dne. 38 I mladší také porodila syna, a nazvala jméno jeho Ben Ammon; onꜜ jest otcem Ammonitských až do dnešního dne.