1 Rozpomenul se pak Bùh na Noé, i všecky živoèichy a všecka hovada, kteráž byla s ním v korábu; proèež uvedl Bùh vítr na zemi, i zastavily se vody. 2 A zavøíny jsou studnice propasti i prùduchové nebeští, a zastaven jest pøíval s nebe. 3 I navrátily se vody se svrchku zemì, odcházejíce zase, a opadly vody po stu a padesáti dnech, 4 Tak že odpoèinul koráb sedmého mìsíce, v sedmnáctý den toho mìsíce na horách Ararat. 5 Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého mìsíce, prvního dne téhož desátého mìsíce ukázali se vrchové hor. 6 I stalo se po ètyøidcíti dnech, otevøev Noé okno v korábu, kteréž byl udìlal, 7 Vypustil krkavce. Kterýžto vyletuje zase se vracoval, dokudž nevyschly vody na zemi. 8 Potom vypustil holubici od sebe, aby vìdìl, již-li by opadly vody se svrchku zemì. 9 Kterážto když nenašla, kde by odpoèinula noha její, navrátila se k nìmu do korábu; nebo vody byly po vší zemi. On pak vztáhna ruku svou, vzal ji, a vnesl k sobì do korábu. 10 A poèekal ještì sedm dní jiných, a opìt vypustil holubici z korábu. 11 I pøiletìla k nìmu holubice k veèerou, a aj, list olivový utržený v ústech jejích. Tedy poznal Noé, že opadly vody se svrchku zemì. 12 I èekal ještì sedm dní jiných, a opìt vypustil holubici, kterážto nevrátila se k nìmu více. 13 I stalo se šestistého prvního léta, v první den mìsíce prvního, že vyschly vody na zemi. I odjal Noé pøikrytí korábu a uzøel, ano již oschl svrchek zemì. 14 Druhého pak mìsíce, v dvadcátý sedmý den téhož mìsíce oschla zemì. 15 I mluvil Bùh k Noé, øka: 16 Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synù tvých s tebou. 17 Všecky živoèichy, kteøíž jsou s tebou ze všelikého tìla, tak z ptactva jako z hovad a všelikého zemìplazu, kterýž se hýbe na zemi, vyveï s sebou; aꜜ se v hojnosti rozplozují na zemi, a rostou a množí se na zemi. 18 I vyšel Noé a synové jeho, i žena jeho a ženy synù jeho s ním; 19 Každý živoèich, každý zemìplaza všecko ptactvo, všecko, což se hýbe na zemi, po pokoleních svých vyšlo z korábu. 20 Tedy vzdìlal Noé oltáø Hospodinu, a vzav ze všech hovad èistých i ze všeho ptactva èistého, obìtoval zápaly na tom oltáøi. 21 I zachutnal Hospodin vùni tu pøíjemnou, a øekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zloøeèiti zemi pro èlovìka, proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem uèinil. 22 Nýbrž dokavadž zemì trvati bude, setí a žeò, studeno i horko, léto a zima, den také a noc nepøestanou.