1 Potom øekl Hospodin k Noé: Vejdiž ty i všecka èeled tvá do korábu; nebo jsem tì vidìl spravedlivého pøed sebou v národu tomto. 2 Ze všech hovad èistých vezmeš sobì sedmero a sedmero, samce a samici jeho, ale z hovad neèistých dvé a dvé, samce a samici jeho. 3 Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero, samce a samici, aby živé zachováno bylo símì na vší zemi. 4 Nebo po dnech ještì sedmi já dštíti budu na zemi za ètyøidceti dnù a ètyøidceti nocí; a vyhladím se svrchku zemì všelikou podstatu, kterouž jsem uèinil. 5 Tedy uèinil Noé všecko tak, jakž mu pøikázal Hospodin. 6 (Byl pak Noé v šesti stech letech, když ta potopa pøišla na zemi.) 7 A protož pøišel Noé a synové jeho, i žena jeho, i ženy synù jeho s ním k korábu, pro vody potopy. 8 Z hovad také èistých i z hovad neèistých, i z ptactva a ze všeho, což se hýbe na zemi, 9 Po dvém vešli k Noé do korábu, samec a samice, tak jakž byl rozkázal Bùh Noé. 10 Stalo se pak po sedmi dnech, že vody potopy pøišly na zemi. 11 Léta šestistého vìku Noé, druhého mìsíce, sedmnáctého dne téhož mìsíce, v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké, a prùduchové nebeští otevøíni jsou. 12 I byl pøíval na zemi ètyøidceti dní a ètyøidceti nocí. 13 Toho dne všel Noé, Sem a Cham i Jáfet, synové Noé, žena Noé, a tøi ženy synù jeho s ním do korábu. 14 Oni i všeliký živoèich podlé pokolení svého, i všeliké hovado podlé pokolení svého, a všeliký zemìplaz, kterýž se hýbe na zemi, podlé pokolení svého, i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého, všelijací ptáci, všecko, což køídla má, 15 Vešli k Noé do korábu, po dvém ze všelikého tìla, v nìmž byl duch života. 16 A což jich vešlo, samec a samice ze všelikého tìla vešli, tak jakž byl pøikázal jemu Bùh, a zavøel Hospodin po nìm. 17 A když byla potopa za ètyøidceti dnù na zemi, tedy rozmnoženy jsou vody, až i vyzdvihly koráb, a vznesly jej od zemì. 18 Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí, i zplýval koráb na vodách. 19 A tak náramnì rozmohly se vody nad zemí, že pøikryty jsou všecky hory nejvyšší, kteréž byly pode vším nebem. 20 Patnácte loktù zvýší rozmohly se vody, když pøikryty jsou hory. 21 I umøelo všeliké tìlo, kteréž se hýbe na zemi, tak z ptactva, jako z hovad a živoèichù, i všelikého hmyzu, kterýž se plazí po zemi, i každého èlovìka. 22 Všecko, což mìlo dýchání ducha života v chøípích svých, ze všeho, což bylo na suše, pomøelo. 23 A tak vyhladil Bùh všelikou podstatu, kteráž byla na tváøi zemì, od èlovìka až do hovada, až do zemìplazu, a až do ptactva nebeského, vyhlazeno jest, pravím, z zemì; a zùstal toliko Noé, a kteøíž s ním byli v korábu. 24 I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnù.