1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, prorokuj proti pastýøùm Izraelským. Prorokuj a rci jim, tìm pastýøùm: Takto praví Panovník Hospodin: Bìda pastýøùm Izraelským, kteøíž pasou sami sebe. Zdaliž pastýøi nemají stáda pásti? 3 Tuk jídáte, a vlnou se odíváte, což tuèného, zabijíte, stáda však nepasete. 4 Neduživých neposilujete, a nemocné nehojíte, a zlámané neuvazujete, a zaplašené zase nepøivodíte, a zahynulé nehledáte, ale pøísnì a tvrdì panujete nad nimi, 5 Tak že rozptýleny jsou, nemajíce pastýøe, a rozptýleny jsouce, jsou za pokrm všelijaké zvìøi polní. 6 Bloudí stádo mé po všech horách, a na každém pahrbku vysokém, nýbrž po vší zemì širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého, a není žádného, kdo by se po nich ptal, ani žádného, kdo by jich hledal. 7 Protož ó pastýøi, slyšte slovo Hospodinovo: 8 Živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, zajisté proto že stádo mé bývá v loupež, a ovce stáda mého bývají k sežrání všelijaké zvìøi polní, nemajíce žádného pastýøe, aniž se ptají pastýøi moji po stádu mém, ale pasou pastýøi sami sebe, stáda pak mého nepasou: 9 Protož vy pastýøi, slyšte slovo Hospodinovo: 10 Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti pastýøùm tìm, a budu vyhledávati stáda mého z ruky jejich, a zastavím jim pasení stáda, aby nepásli více ti pastýøi samých sebe. Vytrhnu zajisté ovce své z úst jejich, aby jim nebyly za pokrm. 11 Nebo takto praví Panovník Hospodin: Aj já, já ptáti se budu po ovcích svých a shledávati je. 12 Jakož shledává pastýø stádo své tehdáž, když bývá u prostøed ovec svých rozptýlených: tak shledávati budu stádo své, a vytrhnu je ze všech míst, kamž v den oblaku a mrákoty rozptýleny byly. 13 A vyvedu je z národù, a shromáždím je z zemí, a uvedu je do zemì jejich, a pásti je budu na horách Izraelských, pøi potocích i na všech místech k bydlení pøíhodných v zemi té. 14 Na pastvì dobré pásti je budu, a na horách vysokých Izraelských bude ovèinec jejich. Tamꜜ léhati budou v ovèinci veselém, a pastvou tuènou pásti se budou na horách Izraelských. 15 Já pásti budu stádo své, a já zpùsobím to, že odpoèívati budou, praví Panovník Hospodin. 16 Zahynulé hledati budu, a zaplašenou zase pøivedu, a polámanou uvíži, a nemocné posilím, tuènou pak a silnou zahladím; nebo je pásti budu v soudu. 17 Vy pak, stádo mé, slyšte: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já soudím mezi dobytèetem a dobytèetem, mezi skopci a kozly. 18 Což jest vám málo pastvou dobrou se pásti, že ještì ostatek pastvy vaší pošlapáváte nohama svýma? a uèištìnou vodu píti, že ostatek nohama svýma kalíte, 19 Tak aby ovce mé tím, což vy nohama pošlapáte, se pásti, a kal noh vašich píti musily? 20 Protož takto praví Panovník Hospodin k nim: Aj já, já souditi budu mezi dobytèetem tuèným a mezi dobytèetem hubeným, 21 Proto že boky i plecemi strkáte, a rohy svými trkáte všecky neduživé, tak že je vyháníte i ven. 22 Protož vysvobodím stádo své, aby nebylo více v loupež, a souditi budu mezi dobytèetem a dobytèetem. 23 A vzbudím nad nimi pastýøe jednoho, kterýž je pásti bude, služebníka svého Davida. Tenꜜ je pásti bude, a ten bude jejich pastýøem. 24 Já pak Hospodin budu jejich Bohem, a služebník mùj David knížetem u prostøed nich. Já Hospodin mluvil jsem. 25 A uèinì s nimi smlouvu pokoje, zpùsobím, že pøestane zvìø zlá na zemi; i budou bydleti na poušti bezpeènì, a spáti i po lesích. 26 K tomu obdaøím je i okolí pahrbku svého požehnáním, a ssílati budu déšꜜ èasem svým; dešꜜové požehnání budou bývati; 27 Tak že vydá døevo polní ovoce své a zemì vydá úrodu svou; i budou v zemi své bezpeèní, a zvìdí, že já jsem Hospodin, když polámi závory jha jejich, a vytrhnu je z ruky tìch, jenž je v službu podrobují. 28 I nebudou více loupeží národùm, a zvìø zemská nebude jich žráti, ale bydliti budou bezpeènì, aniž jich kdo pøestraší. 29 Nadto vzbudím jim výstøelek k slávì, a nebudou více møíti hladem v té zemi, aniž ponesou více potupy od pohanù. 30 I zvìdí, že já Hospodin Bùh jejich jsem s nimi, a oni lid mùj, dùm Izraelský, praví Panovník Hospodin. 31 Vy pak ovce mé, ovce pastvy mé, jste vy lidé, a já Bùh váš, praví Panovník Hospodin.