1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, obraꜜ tváø svou k Jeruzalému, a vypusꜜ jako rosu proti místùm svatým, a prorokuj proti zemi Izraelské. 3 A rci zemi Izraelské: Takto praví Hospodin: Aj, já jsem proti tobì, a vytáhnu meè svùj z pošvy jeho, a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného. 4 Proto, abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného, proto vyjde meè mùj z pošvy své proti všelikému tìlu, od poledne až na pùlnoci. 5 I zvíꜜ všeliké tìlo, že jsem já Hospodin vytáhl meè svùj z pošvy jeho; nenavrátíꜜ se zase více. 6 Ty pak synu èlovìèí, vzdychej, jako bys zlámaná mìl bedra, a to s hoøekováním vzdychej pøed oèima jejich. 7 I stane se, žeꜜ øeknou: Nad èím ty vzdycháš? Tedy øekneš: Nad povìstí, kteráž pøichází, k níž rozplyne se každé srdce, a každé ruce klesnou, a všeliký duch skormoutí se, a každá kolena rozplynou se jako voda. Aj, pøicházíꜜ a dìje se, praví Panovník Hospodin. 8 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 9 Synu èlovìèí, prorokuj a rci: Takto praví Hospodin: Rci: Meè, meè nabroušen, také i vyèištìn jest. 10 Aby zabíjel k zabití oddané, nabroušen jest; aby se blyštìl, vyèištìn jest. Radovati-liž se budeme, když prut syna mého pohrdá každým døevem? 11 Dalꜜ jej vyèistiti, aby v ruku vzat byl; jestiꜜ nabroušený meè, jest i vyèištìný, aby dán byl do ruky mordujícího. 12 Køiè a kvìl, synu èlovìèí, proto že ten bude proti lidu mému, tentýž proti všechnìm knížatùm Izraelským; uvrženi budou na meè s lidem mým, protož bí se v bedra. 13 Když jsem je trestával, co bylo? Nemám-liž metly hubící již pøièiniti? dí Hospodin zástupù. 14 Ty tedy synu èlovìèí, prorokuj a tleskej rukama; nebo po druhé i po tøetí pøijde meè, meè mordujících, ten meè mordujících bez lítosti, pronikajících i do pokojù jejich. 15 Tak aby se rozplynulo srdce, a rozmnoženi byli úrazové, v každé bránì jejich postavím ostøí meèe. Ach, vyèištìnꜜ jest, aby se blyštìl, zaostøen, aby zabíjel. 16 Shlukni se a pusꜜ se na pravo i na levo, kamžkoli a naèkoli se tobì nahodí. 17 I jáꜜ také tleskati budu rukama svýma, a doložím prchlivost svou. Já Hospodin mluvil jsem. 18 V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 19 Ty pak synu èlovìèí, pøedlož sobì dvì cesty, kudy by jíti mìl meè krále Babylonského. Z zemì jedné aꜜ vycházejí obì dvì, a na rozcestí vybeø tu k mìstu, tu vybeø. 20 Ukaž cestu, kudy by jíti mìl meè, k Rabbat-li synù Ammon, èili k Judstvu, na Jeruzalémské pevnosti, 21 Proto že stane král Babylonský na rozcestí, na poèátku dvou cest, obíraje se s hádáním, vyèistí støely, doptávati se bude modl, hledìti bude do jater. 22 Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém, aby sšikoval hejtmany, kteøíž by ponoukali k mordování, a pozdvihovali hlasu s prokøikováním, aby pøistavili berany váleèné proti branám, aby vysypán byl násyp, a vzdìlání byli šancové. 23 I budou to míti za hádání marné pøed oèima svýma ti, jenž se zavázali pøísahami; a toꜜ pøivede na pamìt nepravost, kterouž by popadeni byli. 24 Protož takto praví Panovník Hospodin: Proto že ku pamìti pøivodíte nepravost svou, a odkrývá se nevìra vaše, tak že jsou patrní høíchové vaši ve všech èinech vašich, proto že na pamìt pøicházíte, rukou tou popadeni budete. 25 Ty pak neèistý bezbožníèe, kníže Izraelské, jehož den pøichází, a èas skonání nepravosti, 26 Takto praví Panovník Hospodin: Sejmi tu èepici, a svrz tu korunu, kteráž nikdy již taková nebude; toho, kterýž na snížení pøišel, povyš, a vyvýšeného poniž. 27 Zmotanou, zmotanou, zmotanou uèiním ji, (èehož prvé nebývalo), až pøijde ten, jenž má právo, kteréž jsem jemu dal. 28 Ty pak synu èlovìèí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon, i o pohanìní jejich, rci, pravím: Meè, meè dobyt jest, k zabíjení vyèištìn jest, aby hubil všecko, a aby se blyštìl. 29 A aèkoli pøedpovídají tobì marné vìci, a hádají tobì lež, aby tì pøiložili k hrdlùm zbitých bezbožníkù, jejichž den pøichází a èas skonání nepravosti: 30 Schovej meè do pošvy jeho. Na místì, na kterémž jsi zplozena, v zemi pøebývání tvého, budu tì souditi. 31 A vyleji na tì rozhnìvání své, ohnìm prchlivosti své na tì dmýchati budu, a dám tì v ruku lidí vzteklých, øemeslníkù všecko kazících. 32 Budeš ohni k sežrání, krev tvá bude u prostøed zemì, nebudeš pøipomínána; neboꜜ jsem já Hospodin mluvil.