1 Tedy stalo se léta sedmého, a dne desátého, pátého mìsíce, pøišli nìkteøí z starších Izraelských raditi se s Hospodinem, a posadili se pøede mnou. 2 Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 3 Synu èlovìèí, mluv k starším Izraelským a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Zdali, abyste se se mnou radili, vy pøicházíte? Živ jsem já, že vy se neradíte se mnou, dí Panovník Hospodin. 4 Zdali jich zastávati budeš? Zdali zastávati budeš, synu èlovìèí? Oznam jim ohavnosti otcù jejich, 5 A rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterýž jsem zvolil Izraele, zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova, a v známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské; zdvihlꜜ jsem jim ruku svou, øka: Já jsem Hospodin Bùh váš. 6 V ten den zdvihl jsem jim ruku svou, že je vyvedu z zemì Egyptské do zemì, kterouž jsem jim obhlédl, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí. 7 A øekl jsem jim: Jeden každý ohavnosti oèí svých zavrzte, a ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvròujte, nebo já jsem Hospodin Bùh váš. 8 Ale zpurnì se postavovali proti mnì, aniž mne chtìli slyšeti, aniž kdo ohavnosti oèí svých zavrhl, a ukydaných bohù Egyptských nezanechali. Protož jsem øekl: Vyleji prchlivost svou na nì, a vyplním hnìv svùj na nich u prostøed zemì Egyptské. 9 A však uèinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehèeno pøed oèima tìch národù, mezi nimiž byli, pøed jejichž oèima jsem se jim v známost uvedl, že je chci vyvesti z zemì Egyptské. 10 Takž jsem je vyvedl z zemì Egyptské, a pøivedl jsem je na poušꜜ, 11 A dal jsem jim ustanovení svá, a soudy své v známost jsem jim uvedl, ješto èinil-li by je kdo, jistì že by živ byl skrze nì. 12 Nadto i soboty své vydal jsem jim, aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvìtitel jejich. 13 Ale dùm Izraelský zpurnì se postavovali proti mnì na poušti, v ustanoveních mých nechodili, a soudy mými pohrdli, ješto èinil-li by je kdo, jistì že by živ byl skrze nì; též soboty mé poškvrnili náramnì. Proèež jsem øekl: Že vyleji prchlivost svou na nì na poušti, abych je docela vyhladil. 14 Ale uèinil jsem pro jméno své, aby nebylo zlehèeno pøed oèima tìch národù, pøed jejichž oèima jsem je vyvedl. 15 A však i já také pøisáhl jsem jim na té poušti, že jich neuvedu do zemì, kterouž jsem byl dal, tekoucí mlékem a strdí, jenž jest okrasa všech jiných zemí, 16 Proto že soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili, a soboty mé poškvrnili, a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí. 17 Však odpustilo jim oko mé, tak že jsem jich nezahladil, a neuèinil jim konce na poušti. 18 A øekl jsem synùm jejich na též poušti: V ustanoveních otcù svých nechoïte, a soudù jejich neostøíhejte, a ukydanými bohy jejich se nepoškvròujte. 19 Já jsem Hospodin Bùh váš, v ustanoveních mých choïte, a soudù mých ostøíhejte, a èiòte je. 20 Též soboty mé svìꜜte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bùh váš. 21 Ale zpurnì se mìli ke mnì ti synové, v ustanoveních mých nechodili, a soudù mých nešetøili, aby je èinili, (ješto èinil-li by je kdo, jistì že by živ byl skrze nì), i soboty mé poškvrnili. I øekl jsem: Že vyleji prchlivost svou na nì, abych vyplnil hnìv svùj na nich na té poušti. 22 Ale odvrátil jsem zase ruku svou; což jsem uèinil pro jméno své, aby nebylo zlehèeno pøed oèima tìch národù, pøed jejichž oèima jsem je vyvedl. 23 Také i tìm pøisáhl jsem na poušti, že je rozptýlím mezi pohany, a že je rozženu po krajinách, 24 Proto že soudù mých neèinili, a ustanoveními mými pohrdli, a soboty mé poškvrnili, a že k ukydaným bohùm otcù svých zøení mìli. 25 Proèež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá, a soudy, skrze nìž nebudou živi. 26 A poškvrnil jsem jich s jejich dary, (proto že provodili všecko, což otvírá život), abych je zkazil, aby poznali, že já jsem Hospodin. 27 Protož mluv k domu Izraelskému, synu èlovìèí, a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Ještì i tímto rouhali se mi otcové vaši, dopouštìjíce se proti mnì pøestoupení, 28 Že, když jsem je uvedl do zemì, o kteréž jsem pøisáhl, že jim ji dám, kdež spatøili který pahrbek vysoký, aneb které døevo husté, hned tu obìtovali obìti své, a tu dávali popouzející dary své, tu kladli i vùni svou pøíjemnou, a tu obìtovali mokré obìti své. 29 A aèkoli jsem øíkal jim: Což jest ta výsost, kamž vy chodíváte? ale ona slove výsostí až do tohoto dne. 30 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Cestou-liž otcù vašich vy se máte poškvròovati, a s ohavnostmi jejich máte smilniti? 31 Též pøinášejíce dary své, vodíce syny své skrze oheò, máte-liž se poškvròovati pøi všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne, a ode mne vždy rady hledati, ó dome Izraelský? Živꜜ jsem já, dí Panovník Hospodin, že vy se nebudete mne více raditi. 32 To pak, což jste sobì v mysli uložili, nikoli se nestane, že øíkáte: Budeme jako jiní národové, jako èeledi jiných zemí, sloužíce døevu a kameni. 33 Živ jsem já, praví Panovník Hospodin, že rukou silnou a ramenem vztaženým, a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi. 34 Vyvedu vás zajisté z národù, a shromáždím vás z zemí, do nichž jste rozptýleni, rukou silnou a ramenem vztaženým, i prchlivostí vylitou. 35 A vodì vás po poušti tìch národù, souditi se budu s vámi tam tváøí v tváø. 36 Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti zemì Egyptské, tak se budu souditi s vámi, praví Panovník Hospodin. 37 A proženu vás pod hùl, abych vás uvedl do závazku smlouvy. 38 Ale ty, jenž se mi zprotivili a zpronevìøili, vymísím z vás; z zemì, v níž pohostinu jsou, vyvedu je, do zemì však Izraelské nevejdou. I zvíte, že já jsem Hospodin. 39 Vy tedy, ó dome Izraelský, takto praví Panovník Hospodin: Jdìtež, služte každý ukydaným bohùm svým i napotom, ponìvadž neposloucháte mne, a jména mého svatého nepoškvròujte více dary svými, a ukydanými bohy svými. 40 Nebo na hoøe mé svaté, na hoøe vysoké Izraelské, dí Panovník Hospodin, tam mi sloužiti budou všecken dùm Izraelský, což jich koli bude v té zemi. Tam je laskavì pøijmu, a tam vyhledávati budu od vás obìtí vzhùru pozdvižení i prvotin darù vašich, se všemi svatými vìcmi vašimi. 41 S vùní libou laskavì vás pøijmu, když vás vyvedu z národù, a shromáždím vás z tìch zemí, do nichž jste rozptýleni byli, a tak posvìcen budu v vás pøed oèima tìch národù. 42 I poznáte, že já jsem Hospodin, když vás uvedu do zemì Izraelské, do zemì té, o kteréž jsem pøisáhl, že ji dám otcùm vašim. 43 A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky èiny své, jimiž jste se poškvròovali, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte, pro všecky nešlechetnosti vaše, kteréž jste èinívali. 44 Tu poznáte, že já jsem Hospodin, když vám to uèiním pro jméno své, ne podlé cest vašich zlých, ani podlé èinù vašich porušených, dome Izraelský, praví Panovník Hospodin. 45 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 46 Synu èlovìèí, obraꜜ tváø svou k stranì polední, a vypusꜜ jako rosu na poledne, a prorokuj proti lesu toho pole, kteréž jest na poledne. 47 A rci lesu polednímu: Slyš slovo Hospodinovo: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já zanítím v tobì oheò, kterýž sežere v tobì každé døevo zelené i každé døevo suché; nezhasneꜜ plamen pøeprudký, a budou jím opáleny všecky tváøe od poledne až na pùlnoci. 48 I uzøí všeliké tìlo, že jsem já Hospodin zapálil jej; nezhasneꜜ. 49 I øekl jsem: Ach, Panovníèe Hospodine, oni mi øíkají: Však tento v pøísloví nám toliko mluví.