1 Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytèe, a zabil by je neb prodal: pìt volù navrátí za toho vola, a ètvero dobytèat za to dobytèe. 2 (Jestliže by zlodìj zastižen byl pøi podkopávání a ubit jsa, umøel by: ten, kdo ho ranil, nebude vinen smrtí. 3 Pakli by to ve dne uèinil, smrtí vinen bude.) Bez prodlévání aꜜ navrátí; pakli nemá co, prodán bude pro zlodìjství své. 4 Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež, buï vùl, neb osel, buï dobytèe ještì živé, dvénásobnì navrátí. 5 Jestliže by kdo spásl pole neb vinici, a vpustil hovado své, aby se páslo na cizím poli: což nejlepšího má na poli svém neb vinici své, tím tu škodu nahradí. 6 Vyšel-li by oheò, a chytilo by se trní, a shoøel by stoh neb stojaté obilí neb pole: nahradí ten, kdož zapálil, to, což shoøelo. 7 Kdyby nìkdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby, a bylo by ukradeno z domu muže toho, jestliže nalezen bude zlodìj, dvojnásobnì navrátí. 8 Pakli nebude zlodìj nalezen, tedy postaven bude pán domu toho pøed soudce, a pøisáhne, že nevztáhl ruky své na vìc bližního svého. 9 O všelijakou vìc, o niž by byla nesnáz, buï o vola neb osla, dobytèe neb roucho, pro všelikou vìc ztracenou, když by kdo pravil, že to jest: pøed soudce pøijde pøe obou dvou; ten, kohož oni vinného usoudí, dvojnásobnì navrátí bližnímu svému. 10 Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola, neb dobytèe a jakékoli hovado, a umøelo by neb ochromìlo, neb zajato bylo, že žádný nevidìl: 11 Pøísaha Hospodinova vkroèí mezi oba, že nevztáhl ruky své k vìci bližního svého; a pøijme jej v tom pán vìci té, a onen nebude povinen navraceti. 12 Pakli by krádeží vzato bylo od nìho, navrátiti zase má pánu jeho. 13 Pakli by udáveno bylo, postaví svìdka a nebude povinen upláceti toho, což udáveno jest. 14 Kdyby pak nìkdo vypùjèil nìèeho od bližního svého, a ochromìlo by aneb umøelo v nepøítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase. 15 Pakli by pán jeho byl s ním, není povinen platiti, ponìvadž bylo za peníze najaté, a pøišlo za mzdu svou. 16 Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáꜜ jí vìno, a vezme ji sobì za manželku. 17 Pakli by otec její nikoli nechtìl jí dáti jemu, odváží støíbra podlé obyèeje vìna panenského. 18 Èarodìjnici nedáš živu býti. 19 Kdo by koli scházel se s hovadem, smrtí aꜜ umøe. 20 Kdo by obìtoval bohùm, kromì samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. 21 Pøíchozímu neuèiníš køivdy, aniž utiskneš ho; nebo pøíchozí byli jste v zemi Egyptské. 22 Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete. 23 Pakli bez lítosti trápiti je budete, a oni by volali ke mnì, vìzte, že vyslyším køik jejich. 24 A rozhnìvá se prchlivost má, i zbiji vás meèem; a budou ženy vaše vdovy a dìti vaši sirotci. 25 Pùjèíš-li penìz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš. 26 Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. 27 Nebo ten jediný má odìv, to jest roucho, jímž pøikrývá tìlo své, a na nìmž spí. Když bude volati ke mnì, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný. 28 Soudcùm nebudeš utrhati, a knížeti lidu svého zloøeèiti nebudeš. 29 Z hojnosti obilí, a tekutých vìcí svých neobmeškáš prvotin obìtovati. Prvorozeného z synù svých mnì dáš. 30 Tak uèiníš s volem svým a s dobytkem svým: Sedm dní bude s matkou svou, dne pak osmého mnì je dáš. 31 Lid svatý budete mi, a nebudete jísti masa z udáveného na poli; psu je vržete.