1 Mìsíce tøetího po vyjití synù Izraelských z zemì Egyptské, v ten den pøišli na poušꜜ Sinai. 2 Nebo hnuvše se z Rafidim, pøišli až na poušꜜ Sinai a položili se na té poušti; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoøe. 3 Mojžíš pak vstoupil k Bohu. A mluvil hlasem k nìmu Hospodin s té hory, øka: Takto díš domu Jákobovu, a oznámíš synùm Izraelským: 4 Sami jste vidìli, co jsem uèinil Egyptským, a jak jsem vás nesl na køídlách orlièích, a pøivedl jsem vás k sobì. 5 Protož nyní, jestliže skuteènì poslouchati budete hlasu mého, a ostøíhati smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi, aèkoli má jest všecka zemì. 6 A vy budete mi království knìžské a národ svatý. Taꜜ jsou slova, kteráž mluviti budeš synùm Izraelským. 7 Protož pøišel Mojžíš a svolav starší lidu, pøedložil jim všecka slova ta, kteráž mu pøikázal Hospodin. 8 Odpovìdìl pak všecken lid spoleènì, a øekl: Cožkoli mluvil Hospodin, budeme èiniti. A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu. 9 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já pùjdu k tobì v hustém oblaku, aby slyšel lid, když mluviti budu s tebou, ano také, aby tobì vìøil na vìky. Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu. 10 Øekl dále Hospodin Mojžíšovi: Jdi k lidu, a posvìꜜ jich dnes a zítra; a nechꜜ svá roucha zeperou. 11 A aꜜ jsou hotovi ke dni tøetímu, nebo v den tøetí sstoupí Hospodin pøed oèima všeho lidu na horu Sinai. 12 Uložíš pak lidu meze všudy vùkol a povíš: Varujte se, abyste nevstupovali na horu, ani nedotýkali se krajù jejích. Kdož by se koli dotkl hory, smrtí umøe. 13 Nedotkneꜜ se ho ruka, ale ukamenován neb zastøelen bude; buï že by hovado bylo, buï èlovìk, nebudeꜜ živ. Když se zdlouha troubiti bude, teprv oni vstoupí na horu. 14 Sstoupiv tedy Mojžíš s hùry k lidu, posvìtil ho; a oni zeprali roucha svá. 15 I mluvil k lidu: Buïtež hotovi ke dni tøetímu; nepøistupujte k manželkám svým. 16 I stalo se dne tøetího, když bylo ráno, že bylo høímání s blýskáním a oblak hustý na té hoøe, zvuk také trouby velmi tuhý, až se zhrozil všecken lid, kterýž byl v ležení. 17 Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstøíc Bohu; a lid stál dole pod horou. 18 Hora pak Sinai všecka se kouøila, proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni, a vystupoval dým její jako dým z vápenice, a tøásla se všecka hora velmi hrubì. 19 Zvuk také trouby více se rozmáhal, a silil se náramnì. Mojžíš mluvil, a Bùh mu odpovídal hlasem. 20 Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai, na vrch hory; a když povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory, vstoupil Mojžíš. 21 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Sstup, osvìdè lidu, aꜜ se nevytrhují k Hospodinu, chtìjíce ho vidìti, aby nepadlo jich množství; 22 Nýbrž ani sami knìží, kteøíž, majíce pøistupovati k Hospodinu, posvìcují se, aby se neoboøil na nì Hospodin. 23 Mojžíš pak øekl Hospodinu: Nebudeꜜ moci lid vstoupiti na horu Sinai, ponìvadž jsi ty osvìdèil nám, øka: Obmez horu a posvìꜜ ji. 24 I øekl jemu Hospodin: Jdi, sstup, a potom vstup ty a Aron s tebou. Knìží pak a lid aꜜ se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu, aby se na nì neoboøil. 25 I sešel Mojžíš k lidu, a to jim oznámil.