1 I mluvil Bùh všecka slova tato, øka: 2 Já jsem Hospodin Bùh tvùj, kterýž jsem tì vyvedl z zemì Egyptské, z domu služby. 3 Nebudeš míti bohù jiných pøede mnou. 4 Neuèiníš sobì rytiny, ani jakého podobenství tìch vìcí, kteréž jsou na nebi svrchu, ani tìch, kteréž na zemi dole, ani tìch, kteréž u vodách pod zemí. 5 Nebudeš se jim klanìti, ani jich ctíti. Nebo já jsem Hospodin Bùh tvùj, Bùh silný, horlivý, navštìvující nepravost otcù na synech do tøetího i ètvrtého pokolení tìch, kteøíž nenávidí mne, 6 A èinící milosrdenství nad tisíci tìmi, kteøíž mne milují, a ostøíhají pøikázaní mých. 7 Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo; neboꜜ nenechá bez pomsty Hospodin toho, kdož by bral jméno jeho nadarmo. 8 Pomni na den sobotní, abys jej svìtil. 9 Šest dní pracovati budeš, a dìlati všeliké dílo své; 10 Ale dne sedmého odpoèinutí jest Hospodina Boha tvého. Nebudeš dìlati žádného díla, ty i syn tvùj i dcera tvá, služebník tvùj i dìvka tvá, hovado tvé i pøíchozí, kterýž jest v branách tvých. 11 Nebo v šesti dnech uèinil Hospodin nebe a zemi, moøe a všecko, což v nich jest, a odpoèinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvìtil ho. 12 Cti otce svého i matku svou, aꜜ se prodlejí dnové tvoji na zemi, kterouž Hospodin Bùh tvùj dá tobì. 13 Nezabiješ. 14 Nesesmilníš. 15 Nepokradeš. 16 Nepromluvíš proti bližnímu svému køivého svìdectví. 17 Nepožádáš domu bližního svého, aniž požádáš manželky bližního svého, ani služebníka jeho, ani dìvky jeho, ani vola jeho, ani osla jeho, ani cožkoli jest bližního tvého. 18 Veškeren pak lid vidìl høímání to a blýskání, a zvuk trouby, a horu kouøící se. To když vidìl lid, pohnuli se a stáli zdaleka. 19 A øekli Mojžíšovi: Mluv ty s námi, a poslouchati budeme; a nechꜜ nemluví s námi Bùh, abychom nezemøeli. 20 Odpovìdìl Mojžíš lidu: Nebojte se; nebo pro zkušení vás sám Bùh pøišel, aby bázeò jeho byla mezi vámi, abyste nehøešili. 21 Tedy stál lid zdaleka; Mojžíš pak pøistoupil k mrákotì, kdež byl Bùh. 22 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Tak povíš synùm Izraelským: Vy jste sami vidìli, že s nebe mluvil jsem s vámi. 23 Protož nevyzdvihujte nièehož ku poctì se mnou; bohù støíbrných a bohù zlatých neuèiníte sobì. 24 Oltáø z zemì udìláš mi a obìtovati budeš na nìm zápaly své, a pokojné obìti své, ovce své a voly své. Na kterémkoli místì rozkáži slaviti památku jména svého, pøijdu k tobì a požehnám tobì. 25 Jestliže mi pak vzdìláš oltáø kamenný, nedìlej ho z kamene tesaného; nebo jestliže pozdvihneš železa na nìj, poškvrníš ho. 26 Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáøi mému, aby hanba tvá u nìho odkryta nebyla.