1 Když se pak hnuli z Elim, pøišlo všecko množství synù Izraelských na poušꜜ Sin, kteráž jest mezi Elim a Sinai, v patnáctý den druhého mìsíce po vyjití z zemì Egyptské. 2 I reptalo všecko shromáždìní synù Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti. 3 A mluvili jim synové Izraelští: Ó bychom byli zemøeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme se najídali chleba do sytosti! A teï vyvedli jste nás na tuto poušꜜ, abyste zmoøili všecko shromáždìní toto hladem. 4 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšꜜ, a vycházeti bude lid a sbírati, což by postaèilo na každý den, abych ho zkusil, bude-li choditi v zákonì mém, èi nebude. 5 V den pak šestý pøistrojí sobì to, co pøinesou; a bude toho dvakrát více, než toho, což sbírati mají na každý den. 6 Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechnìm synùm Izraelským: U veèer poznáte, že Hospodin vyvedl vás z zemì Egyptské. 7 A ráno uzøíte slávu Hospodinovu; neboꜜ jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu. My zajisté co jsme, že repcete proti nám? 8 Mluvil dále Mojžíš: Z toho, pravím, poznáte, když vám dá Hospodin u veèer masa, abyste se najedli, a chleba ráno do sytosti, ponìvadž slyšel Hospodin reptání vaše, jimiž jste na nìj reptali. Nebo my co jsme? Ne proti námꜜ jsou reptání vaše, ale proti Hospodinu. 9 I øekl Mojžíš Aronovi: Mluv ke všemu shromáždìní synù Izraelských: Pøistuptež pøed oblíèej Hospodinùv; neboꜜ jest slyšel reptání vaše. 10 Stalo se pak, když mluvil Aron ke všemu shromáždìní synù Izraelských, že se obrátili tváøí k poušti, a aj, sláva Hospodinova ukázala se v oblaku. 11 (A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 12 Slyšelꜜ jsem reptání synù Izraelských. Mluviž jim a povìz: K veèerou jísti budete maso, a ráno chlebem nasyceni budete, abyste poznali, že já jsem Hospodin Bùh váš.) 13 Tedy stalo se u veèer, že pøiletìly køepelky a pøikryly tábor; ráno pak spadla rosa okolo táboru. 14 A když pøestalo padání rosy, aj, ukázalo se po vrchu pouštì drobného cosi a okrouhlého, drobného jako jíní na zemi. 15 Což vidouce synové Izraelští, øekli jeden druhému: Man jest toto. Nebo nevìdìli, co by bylo. Tedy øekl jim Mojžíš: To jest ten chléb, kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu. 16 To jest, o èemž pøikázal Hospodin: Nasbírejte sobì toho každý k svému pokrmu; gomer na jednoho èlovìka vedlé poètu osob vašich, každý na ty, kteøíž jsou v stanu jeho, vezmete. 17 I uèinili tak synové Izraelští, a nasbírali jiní více, jiní ménì. 18 Potom mìøili na gomer. A nezbylo tomu, kdo nasbíral mnoho, a ten, kdo nasbíral málo, nemìl nedostatku; ale každý, což mohl snísti, nasbíral. 19 I øekl jim Mojžíš: Žádný aꜜ nic z toho nepozùstavuje k jitru. 20 Ale neuposlechli Mojžíše. Nebo nìkteøí zanechali díl z toho až do jitra; i zèervivìlo a zsmradilo se. Proèež rozhnìval se na nì Mojžíš. 21 Tak tedy sbírali to každého jitra, každý což snísti mohl. A když horké bylo slunce, tedy se ta manna rozpouštìla. 22 Když pak bylo v den šestý, nasbírali toho chleba dvojnásobnì, po dvou gomer na každého; protož pøišla všecka knížata toho shromáždìní, a povìdìli Mojžíšovi. 23 Kterýžto øekl jim: Toꜜ jest, což mluvil Hospodin: Odpoèinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra. Což byste mìli péci, pecte, a což byste vaøiti mìli, vaøte dnes; což pak koli zbude, nechte sobì a schovejte to k jitru. 24 Protož schovali to do rána, jakž pøikázal Mojžíš; a nezsmradilo se, ani v nìm èervù nebylo. 25 I øekl Mojžíš: Jeztež to dnes, ponìvadž sobota jest dnes Hospodinu; dnes toho nenaleznete na poli. 26 Po šest dní budete to sbírávati, den pak sedmý sobota jest; nebude bývati manny v ní. 27 Stalo se pak dne sedmého, že vyšli nìkteøí z lidu sbírat, a nenašli. 28 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: I dokudž zpìèovati se budete pøikázaní mých ostøíhati a zákonù mých? 29 Viztež, žeꜜ Hospodin vám dal sobotu, a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni. Zùstaòte každý v svém, aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý. 30 I odpoèinul lid v den sedmý. 31 Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man; kterýž byl jako símì koliandrové, a bílý, a chut jeho jako koláèe s medem. 32 Øekl také Mojžíš: Toꜜ jest, což pøikázal Hospodin: Naplò gomer tou mannou, aby chována byla na budoucí vìky vaše, aby vidìli pokrm, kterýž jsem vám dával jísti na poušti, když jsem vás vyvedl z zemì Egyptské. 33 I øekl Mojžíš Aronovi: Vezmi jedno vìderce, a vsyp do nìho plné gomer manny; a nech jí pøed tváøí Hospodinovou, aby chována byla na budoucí vìky vaše. 34 A protož jakž byl pøikázal Hospodin Mojžíšovi, nechal jí Aron pøed svìdectvím, aby tu chována byla. 35 Jedli pak synové Izraelští mannu za ètyøidceti let, dokudž nevešli do zemì, v níž bydliti mìli; mannu jedli, dokudž nepøišli k konèinám zemì Kananejské. 36 Gomer pak jest desátý díl efi.